Snímek pořízený v meziválečném období zachycuje tehdejší stav starých konstantinopolských hradeb, postavených za císaře Theodosia II. v pátém století. Dne 29. května 2020 si připomínáme 467 let od dobytí Konstantinopole neboli Cařihradu osmanskými Turky.
Konstantinopol, založená roku 330, poprvé padla do rukou cizího útočníka při čtvrté křížové výpravě roku 1204. Do řeckých rukou se město vrátilo roku 1261, tou dobou však byla Byzanc jen stínem své někdejší slávy a v následujícím období jen upadala. Poslední císař Konstantin XI. Palaiologos (1448–1453) ovládal již jen své hlavní město, Moreu (Peloponés) a několik ostrůvků. Naopak Osmanská říše neustále sílila a západní Evropa nebyla schopna Byzanci pomoct. Sultán Mehmed II. (vládl 1444–1446 a 1451–1481) nabídl Konstantinopoli podmínky kapitulace, které císař odmítl.
Dne 2. dubna 1453 bylo zahájeno vlastní obléhání. Obléhatelé měli drtivou, možná desetinásobnou převahu, silné loďstvo a dělostřelectvo. Proti nim stálo snad 7000 obránců – Byzantinců, Janovanů pod velením kapitána Giustinianiho, a dalších. Dne 29. května 1453 Konstantinopol padla. Císař padl v boji, Giustiniani byl smrtelně zraněn, město bylo vypleněno, velké množství obyvatel povražděno nebo zotročeno, největší křesťanský chrám Hagia Sophia přeměněn na mešitu. Sultán Mehmed II. přenesl do dobytého města své sídlo a získal přídomek Fatih („Dobyvatel“) – pod tímto jménem je nyní známa i istanbulská čtvrť, která se nachází na místě staré Konstantinopole.