Mezi velice zajímavé padáky ze sbírek VHÚ patří i univerzální italský Salvator D-39. Původně byl vyvinut plk. Prosperem Frérim jako záchranný pro posádky letadel. Ovšem jeho spolehlivost a jednoduchost jej určila pro mnohem širší použití. Jeho vrchlík, ušitý z čistého hedvábí, měl šestnáct polí a kruhový výtokový otvor, který bylo možné otevírat a stahovat, a tím řídit rychlost sestupu. Markantním rysem všech modelů Salvator byl široký poutací břišní pás, jenž tlumil náraz při otevření padáku. Ostatní pomocné lněné popruhy byly v podstatě jen zajišťovací. Jinak byl padák velice pečlivě vyroben a všechny části, které se dotýkaly konstrukce letadla, byly obšity kůží. Padák byl konstruován jako zádový nebo sedací či břišní. Postupně byl používán italskou armádou nejen jako záchranný, ale také v rámci speciálních jednotek jako výsadkový.
Náš model měl dlouhé konopné výtažné lano, zakončené karabinou pro zachycení ke konstrukci letounu. Jinak ale existovaly i varianty s ručním uvolňovačem. Snesl při otevření náraz až do rychlosti 250 km/h, minimální výška použití byla 300 m. Padáky Salvator (latinsky Zachránce) byly používány v italském letectvu od poloviny dvacátých let minulého století prakticky až do let padesátých. Tento exponát se dostal po roce 1945 do USA a tam byl, podle svého záznamníku, používán minimálně do roku 1949, možná i déle. Do sbírek VHÚ Praha byl darován ze soukromé sbírky v roce 1992.