Již v 18. století se začaly ke střelbě na krátkou vzdálenost používat speciální sportovní zbraně, zejména vzduchové pušky s měchem. Tyto zbraně přinášely hned dvojí výhodu – náklady na střelbu byly podstatně nižší a nebylo nutné docházet na střelnici, protože se zbraní s malým dostřelem a malým účinkem bylo možné střílet i doma – v místnosti nebo na zahradě. V 19. století se sortiment těchto „salónních“ ručnic rozšířil a vedle vzduchovek se začaly používat i jiné zbraně. Patří mezi ně i pistole, u nichž je hlaveň opatřena závěrem, který bylo pomocí páky nebo klíče možno pootočit o devadesát stupňů ve vertikální rovině. Do horní části otevřeného závěru se vložil brok a do spodní speciální měděná zápalka se zesílenou náplní třaskaviny. Střelný prach se u těchto zbraní nepoužíval a k dopravení střely na blízký cíl stačila energie třaskavé slože v zápalce. Uvnitř hlavně bylo táhlo spojené s kohoutem, které při stisknutí spouště udeřilo na západku.
Hlavně oktagonální s mířidly. V zadní části zdobeny rytými listovými ornamenty a značeny číslicemi 1 a 2. Seshora signovány "J. POLAK. J. TEINITZ". Nábojovou komoru tvoří piston a otvor pro brok, které jsou otočné o 90°. Ve zbytku hlavně je pružina s úderníkem, který odpaluje piston. Polopažbené, pažby z ořechového dřeva zdobeny řezbou rostlinných ornamentů. Kování železné.
Celková délka 280 mm, ráže 6 mm.
Párové pistole byly do sbírky VHÚ získány v roce 1958 převodem od Krajského muzea v Hradci králové.