Pro usnadnění výcviku nových adeptů bezmotorového létání byl v Německu ve třicátých letech minulého století vyvinut a zkonstruován speciální trenažér, tzv. „Pendelbock“, který umožňoval počínajícím pilotům pochopit základní funkce řídicích ploch kluzáku. Jednalo se o jednoduchý trubkový rám, s jehož pomocí bylo možné kluzák zavěsit v těžišti nízko nad zemí. Díky tomuto rámu a kardanovému závěsu šlo pak s kluzákem nastaveným proti větru „balancovat“, tedy udržovat jej v podélné i příčné rovině, úměrnými a včasnými zásahy kormidel. Tím pilotní žák včas pochopil, jak velkých výchylek je třeba použít při vlastním klouzavém letu a ušetřilo se tak mnoho námahy při vytahování kluzáku na startovní svah.
Pro kluzáky NSFK SG 38 byl zkonstruován speciální „Pendelbock“, tvořený dvěma parabolicky ohnutými ocelovými trubkami o průměru 35 mm, zakončenými ostrými patkami pro jeho ukotvení do země. Na vrcholu rámu byl přivařen kloub s kluznou spojkou, jímž procházel čep kardanového závěsu. Pro připevnění na kluzák SG 38 byl nutný ještě pomocný dřevěný kozlík, který se vzepřel mezi trupové nosníky letounu v místě těžiště.
Celé zařízení bylo vysoké 1,4 m a při rozkročených nohách zabíralo plochu 1,05 x 1,16 m. Rám o hmotnosti 20 kg se dal pro jednodušší manipulaci složit po vyjmutí balancovacího čepu. K pevnějšímu ukotvení do země bylo možné patky přes otvory ještě pojistit zatlučením kolíků. V pracovní poloze byl ještě jištěn dvojicí vymezovacích řetězů. Ocelové části „Pendelbocku“ byly patrně původně natřeny tmavě šedou barvou, předepsanou RLM.
U nás byly tyto jednoduché trenažéry používány až do poloviny padesátých let minulého století a to jak pro původní SG 38, tak i pro jejich poválečné kopie ŠK-38 Komár. Patrně také z nějakého našeho letiště pochází také tento exponát.