Pilotní cvičná kabina PCK-53 po renovaci

Pro zdokonalovací výcvik vojenských pilotů sloužily u nás od poloviny padesátých let minulého století speciální cvičné kabiny, které umožňovaly levný nácvik létání podle přístrojů, řešení radionavigačních úkolů a výcvik ve střelbě na pohyblivé cíle. Trenažéry PCK-53 vyvinuli pracovníci Leteckých opraven Olomouc na bázi osvědčených amerických Link-Trainerů s pneumatickým pohonem. V Olomouci pak byly „Pecky“, jak se jim tehdy říkalo, i sériově vyráběny.

Trenažér se sestával z pilotního modulu umístěného na pneumatické základně, kontrolního pultu instruktora se záznamovým zařízením a elektrické vývěvy, která pohybovala stavěcími měchy kabiny. Alternativně bylo možné trenažér vybavit i záznamovým zařízením letu po okolí letiště a cvičným cílem pro vzdušnou střelbu. Vlastní vybavení kokpitu se přizpůsobovalo různým typům letadel používaných v našem letectvu. Existovaly tak kabiny pro nácvik létání s letouny C-105, C-106, S-199, a dokonce i Il-14.

O renovaci trenažéru jsme také psali v článku poutajícím pozornost veřejnosti na otevření Leteckého muzea Kbely pro návštěvnickou sezonu v roce 2024. Přečíst si ho můžete na tomto odkazu.

V Leteckém muzeu VHÚ se dochovala PCK-53, jejíž přístrojové vybavení i ovladače odpovídaly jednomotorovému pístovému letounu, vybavenému zatahovacím podvozkem, klapkami, radiokompasem a kanonem. Patrně nejblíže měla ke stíhací Avii S-199. Původně byla z celého kompletu vystavena pouze samotná kabina, vyrobená ze dřeva, potaženého plátnem a umístěná na podstavci, který nesl elektrické, pneumatické a mechanické prvky naklánění a natáčení modulu.

Na počátku roku 2024 byl v restaurátorských dílnách Leteckého muzea VHÚ celý simulátor podroben důsledné renovaci. Kromě opravy a seřízení modulu byl zrenovován i stůl letového instruktora a obnoven modul vzdušné střelby s původním akrylátovým modelem cíle spolu se záznamovou elektronkou. Vše bylo tedy uvedeno do dobového stavu a poté byl tento poměrně vzácný simulátor vystaven v expozičním hangáru číslo 43, věnovaném především výcviku našich vojenských letců.

Tento velice zajímavý exponát o rozměrech 2 220 x 2 230 x 1 240 mm a hmotnosti 300 kg získal Vojenský historický ústav Praha převodem od vojenského útvaru na počátku sedmdesátých let minulého století.