Jméno konstruktéra Adolfa, svobodného pána Odkolka z Újezda (1. 12. 1854–2. 1. 1917) bývá především spojováno s výrobky francouzské firmy Société Anonyme des Anciens Hotchkiss et Cie, jež odkoupila Odkolkovy patenty na vzduchem chlazenou automatickou zbraň. Vzduchem chlazené kulomety Hotchkiss Mle 1897, Mle 1900 a 1914 doznaly značného rozšíření a zejména poslední z modelů používala francouzská armáda ještě v průběhu druhé světové války.
Adolf Odkolek pocházel ze starobylého vladyckého rodu z Újezda u Mladé Boleslavi a léta 1873–1896 strávil v armádě, převážně u hulánských pluků. V letech 1880–1881 navštěvoval Armádní střeleckou školu, poté byl jmenován zbraňovým důstojníkem, tedy plukovním zbrojířem. Jeho zájem o konstrukci zbraní měl nepochybně kořeny právě zde. V roce 1889 zkonstruoval opakovací pušku s hřebenovým ovládáním závěru pomocí pastorku a pohyblivého lučíku, na níž získal mj. německý patent č. 49 189 z 28. 2. 1889.
O deset let později se začal zabývat konstrukcí samočinné, vzduchem chlazené zbraně, jejíž klíčové prvky přihlásil k patentové ochraně v listopadu 1899. Na konstrukční uspořádání závěrového mechanismu se sklopným závorníkem a odběrem tlaku plynů na píst obdržel německý patent č. 123 900 a spoušťový mechanismus s přepínačem režimu střelby chránil patent č. 123 203.
Vylepšováním a nabízením svého prvního kulometu se zřejmě Odkolek zabýval vedle jiných konstrukčních prací poměrně dlouhou dobu, neboť tutéž zbraň přihlásil k patentové ochraně ve Švýcarsku v květnu 1900 a tamní Kriegstechnische Abteilung (KTA) ji údajně zkoušel ve zbrojovce v Bernu (Waffenfabrik Bern) ještě v roce 1910. Jiné informace k nejstarší Odkolkově automatické zbrani se zatím nepodařilo nalézt. Ať již byly osudy prvního Odkolkova kulometu jakékoliv, nepochybně představoval základ jeho pozdějších prací.
Ve sbírkách muzea se nachází jeden vzácný exemplář této zbraně, značený pouze číslem 1, s chybějícím přepínačem režimu střelby. Jeho mechanismus je jinak plně funkční. Nepochybně se jedná pouze o zkušební vzorek, čemuž nasvědčuje neznačená stupnice plátku hledí. Zbraň byla zásobována pásem dnes již neznámé konstrukce, přiváděným do zbraně shora přes výklopný podavač. K napínání závěru sloužila pohyblivá pistolová rukojeť, zajištěná proti neúmyslnému pohybu západkou. Řadu desetiletí zůstával exemplář ve sbírkách neurčen, teprve v posledních letech se podařilo jej za pomoci patentové literatury identifikovat.
Muzeum získalo exemplář převodem ze starších sbírkových fondů.
Ráž: 7,92 mm Mauser
Celková délka: 1365 mm
Délka hlavně: 763 mm
Délka záměrné: 750 mm (chybí jezdec hledí s plátkem, stupnice neznačena)
Hmotnost: 10 500 g