Snímek, pořízený v leteckém muzeu ve Kbelích 1. května 1969, zachycuje československý proudový stíhací letoun Jak-17 sovětské výroby.
Jedná se o jediný exemplář tohoto stroje (známého u nás jako S-100), který mělo československé letectvo k dispozici. Na koncích křídel jsou přídavné nádrže.
Po skončení druhé světové války Sovětský svaz naléhavě potřeboval proudové stíhací letouny. Jakovlevova konstrukční kancelář tedy zkonstruovala proudový stíhač Jak-15, který do značné míry vycházel z úspěšného druhoválečného vrtulového stroje Jak-3. V průběhu zkoušek vyšlo najevo, že bude potřeba stávající ostruhový podvozek vyměnit za příďový, se třetím kolem vepředu místo vzadu – to si vyžádalo podstatné změny křídla. Výsledný stroj dostal označení Jak-17 a jeho prototyp poprvé vzlétl v červnu 1947.
Proudový stíhač Jak-17 byl 8,7 m dlouhý a 2,3 m vysoký, rozpětí křídel činilo 9,2 m. Maximální startovací váha s přídavnými nádržemi činila 3240 kg; v takovém případě byl maximální dolet 710 km. Maximální dostup činil 12 750 m a letoun mohl letět rychlostí až 748 km/h. Výzbroj představovala dvojice kanónů NS-23 ráže 23 mm.
Celkově vzato se Jak-17 nemohl měřit s konkurenčním strojem MiG-15 ani v rychlosti, ani v doletu, a tak bylo do roku 1949 vyrobeno pouhých 430 strojů. Většina z vyrobených strojů představovala dvoumístnou verzi Jak-17UTI – Jak-17 se hodil na přeškolení pilotů vrtulových stíhacích letounů Jak-3 a Jak-9. Jen několik desítek strojů tohoto typu bylo exportováno. V Československu skončil jediný letoun v jednomístné verzi – v letech 1949–1950 létal ve službách čs. letectva, poté sloužil jako učební pomůcka a nyní se nachází v expozici Leteckého muzea Kbely.