Puška vz. 23

Převážná většina evropských armád hledala po první světové válce optimální podobu jednotné pušky, jež by nahradila ve výzbroji zpravidla velmi pestrou kolekci opakovaček a přispěla tak ke sjednocení výzbroje. K finální podobě jednotné pušky nakonec dospěla dříve či později většina armád.

Zásadní vliv na rozhodnutí o budoucím charakteru čs. výzbroje měla především skutečnost, že Československá státní zbrojovka v Brně, budoucí zbrojní gigant a kolébka řady proslulých pěchotních zbraní, zakoupila na základě smlouvy z prosince 1919 od německé zbrojovky Waffenfabrik Mauser v Oberndorfu výrobní zařízení pro výrobu pušek Mauser vz. 98.

Tvrdé podmínky versailleské smlouvy zakazovaly Německu mimo jiné výrobu vojenských zbraní, což umožnilo čs. vládě reagovat na nabídku německé zbrojovky z 18. října 1919, obsahující odprodej strojního zařízení k denní výrobě 300 armádních pušek systému Mauser za cenu 3 141 292 marek.

O budoucí podobě jednotné pušky se na půdě zbrojního a dělostřeleckého odboru (DZO) jednalo v průběhu roku 1922, až počátkem října na návrh DZO specifikoval náčelník generálního štábu MNO požadavky na budoucí typ pušky s tím, že v základu měla její celková délka vycházet z německé karabiny Mauser vz. 98, vyhovovat praktickým požadavkům na nošení u jednotlivých druhů zbraní a s odpovídající přesností do 500 metrů, hledím kalibrovaným do 2000 m jako u dlouhé pušky. Z hlediska přesnosti četné pokusy dokázaly, že rozdíly mezi dlouhou puškou a zkrácenou, s hlavní v délce okolo 600 mm, jsou do vzdálenosti 500 metrů zanedbatelné. Délka zkrácené pušky s nasazeným bodákem měla činit 150 cm jako u dlouhého provedení a bodák měl být upevněn s ostřím směrem nahoru k ústí hlavně. Některé původní návrhy, například výklopné dno nábojové schránky, se do stádia realizace ani nedostaly.

Na základě specifikovaných požadavků objednalo MNO koncem listopadu 1922 ve zbrojovce ke zkouškám pět kusů zkrácených pušek Mauser. Nakonec zbrojovka dodala ke zkouškám mimo rámec objednávky ještě dalších šest pušek, s nimiž až do ledna 1923 probíhaly četné zkoušky v Brně a v Milovicích. V rámci zkoušek ověřovala zkušební komise rozdíly ve středním bodu zásahu při střelbě s nasazeným a sejmutým bodákem, rozptyly na jednotlivé vzdálenosti, ale také životnost hlavní. Jako zcela limitní se ukázala hranice 10 000 výstřelů, nižší životnost prokázaly úderníky, jejichž zápalníky praskaly v důsledku nevhodného tepelného zpracování.

Přestože koncem roku 1922 nebyla definitivní podoba pušky zcela odsouhlasena, objednalo MNO 30. prosince ve zbrojovce 90 000 zkrácených pušek Mauser vz. 98 včetně 50 000 souprav součástí bez hlavně a pažeb. Objednávku později MNO snížilo na 80 000 kusů, aby ji pak navýšilo na původně objednaný počet.

K provedení širších vojskových zkoušek objednalo MNO koncem prosince 1922 rovných 100 pušek a celou zkušební partii vyrobila zbrojovka do poloviny března 1923. Veškeré poznatky a připomínky jednotlivých útvarů pak zpracovala zkušební komise a z jejich závěru sestavil DZO definitivní specifikaci budoucí pušky vz. 23.

Teprve v září 1923 navrhla výzbrojní komise změnit označení z krátké či zkrácené pušky Mauser vz. 98 na pušku vz. 23 z toho důvodu, že se jednalo o jednotnou pušku, takže rozlišení od původního vzoru přídavným jménem již ztratilo opodstatnění. K definitivnímu schválení označení jednotné pušky jako vzor 23 došlo o měsíc později, v říjnu 1923.

V době jejího zavedení již měla zbrojovka celé objednané množství rozpracované. Jedna z posledních navržených a schválených konstrukčních změn přišla v době, kdy ji nemohla továrna bez zvýšených nákladů na výrobu zavést u celé rozpracované objednávky. Týkala se výměnné křivky hledí, vyrobené jako samostatná součást, vsazená do základny. Změna se tak dotkla až poslední partie oněch 10 000 zpětně přiobjednaných pušek, jež dostaly pro odlišení následně označení vz. 23A.

Puška vz. 23 měla na rozdíl od německé karabiny rovnou kliku závěru, čímž se nelišila od následující pušky vz. 24. Na rozdíl od ní neměla pro upevnění nosného řemene na přední objímce dvě otočná poutka, nýbrž spodní poutko bylo otočné a boční tvořil průvlek, vytvořený z materiálu objímky. Rovněž ještě postrádala boční spodní poutko, vsazené do krku pažby, k upevnění nosného řemene sloužilo jediné poutko, připevněné ve spodní části pod krkem pažby. Tzv. mexické hledí (podle vzoru pušek Mauser vz. 1912, vyráběných před válkou zbrojovkou ve Štýru pro Mexiko a pro Chile) měla puška stavitelné od 300 do 2000 m.

S přejímáním vyrobených pušek vz. 23 začal zbrojně technický úřad v brněnské zbrojovce v druhé polovině srpna 1923 a do konce roku stihla zbrojovka vyrobit všech 80 000 pušek vz. 23, v průběhu ledna 1924 je také zbrojně technický úřad převzal. Do léta toho roku se však protáhla výroba 10 000 kusů opakovaček vzor 23A s výměnnou křivkou hledí, jež armáda převzala až v červenci 1924.

Pušky vz. 23 a 23A se dostaly převážně do výzbroje útvarů ve východní části republiky na Slovensku. Po přezbrojení puškami vz. 24 se je armáda pokoušela odprodat do zahraničí, ale v té době již byly značně opotřebované, navíc k nim zbrojovka nevyráběla součásti. Pušky vz. 23 a 23A v armádní evidenci figurovaly ještě v době, kdy zbylou část Československa okupovala vojska německé branné moci. Ve vojenských skladech v té době leželo 53 829 pušek vz. 23 a 1159 kusů vzoru 23A.

Exemplář pušky vz. 23 získalo muzeum v roce 1959 převodem z 6. dělostřelecké základny Olomouc.

Ráž: 7,92 mm Mauser

Celková délka: 1103 mm

Délka hlavně:590 mm

Délka záměrné: 504 mm

Hmotnost: 3836 g