Rakousko-uherská ponorka U-14, původně francouzská Curie (Q 87)

Snímek zachycuje rakousko-uherskou ponorku U-14, původně francouzskou Curie (Q 87). Ponorka byla potopena v prosinci 1914 v přístavu v Pule a později vyzvednuta a zařazena do rakousko-uherského námořnictva. Absence věže dokazuje, že fotografie byla pořízena před její přestavbou, tedy v letech 1915–16.

Tato ponorka francouzské třídy Gambetta byla postavena roku 1912 v Toulonu. Za první světové války dosáhla ze všech ponorek této třídy největších úspěchů. Ve své původní podobě měla výtlak 397 tun, při zaplavení nádrží a ponoření 551 tun, a délku 52 metru. Její rychlost na hladině činila maximálně 13 uzlů a pod vodou 8,8 uzlu. Akční rádius na hladině byl maximálně 1700 mil a pod vodou 84 mil. Její posádku tvořilo 28 nebo 29 mužů. Vyzbrojena byla torpédometem ráže 450 mm.

20. prosince 1914 se Curie pod velením poručíka Gabriela O’Byrneho pokusila proniknout na námořní základnu v Pule a potopit rakousko-uherské dreadnoughty. Uvázla však v protiponorkových sítích, byla zpozorována a stala se terčem dělostřelecké palby. Pro ponořenou ponorku nepředstavovala dělostřelba smrtelnou hrozbu, narůstaly však technické potíže, docházel kyslík a kolem 17:00 posádce nezbývala jiná možnost než se s ponorkou vynořit a pokusit vzdát. Vzhledem k tomu, že již byla tma a že Francouzi neměli jak svůj úmysl sdělit, pokračovali rakousko-uherští dělostřelci v palbě. Dva (nebo tři) námořníci byli zabiti, zbytek zajat a po zbytek války držen na Božím Daru v Čechách. Sám velitel stihl otevřít Kingstonovy ventily a ponorku potopit. Byl však těžce raněn a poté, co byl vyměněn za jiného zajatce, zemřel roku 1917 ve Francii.

Ponorka ležela v hloubce 39 m, počátkem roku 1915 byla vyzvednuta, opravena a zařazena do služby jako U-14. Jejím prvním velitelem se stal Otto Zeidler, vystřídaný v říjnu 1915 poručíkem Georgem rytířem von Trappem. Po poškození hlubinnou bombou v únoru 1916 prošla U-14 dalšími opravami a rekonstrukcí, jež trvala zhruba rok. Ponorka dostala věž, nový torpédomet ráže 533 mm, dělo ráže 88 mm a její akční rádius se zvětšil na 6500 námořních mil. Poté Georg von Trapp s ponorkou dosáhl skvělých úspěchů a potopil 11 lodí o celkovém výtlaku 47 653 tun. V lednu 1918 byl Trapp povýšen na kapitána, pověřen vedením ponorkové základny a nahrazen poručíkem Friedrichem Schlosserem. Posledním velitelem U-14 byl od června do listopadu 1918 poručík Hugo Pistel. Ve stavu c. a k. námořnictva se U-14 dožila konce války, poté byla navrácena Francii, opět pojmenována Curie a opět prošla přestavbou. Roku 1928 byla vyřazena a předána k sešrotování.

Georg von Trapp (4. 4. 1880 Zadar – 30. 5. 1947, Stowe, Vermont) kromě výše uvedených lodí potopil roku 1915 s ponorkou U-5 také francouzský pancéřový křižník Léon Gambetta o výtlaku 12 416 tun, italskou ponorku Nereide a zajal řecký parník. Po válce dostal Řád Marie Terezie. Proslavil se však nejen jako vynikající ponorkový velitel. Jeho první žena byla vnučkou a dědičkou slavného rakousko-uherského výrobce torpéd Roberta Whiteheada. Kapitán Trapp přišel vinou Velké krize o majetek a se svojí početnou rodinou (druhá žena a celkem 10 dětí) se dal na úspěšnou pěveckou dráhu. Po záboru Rakouska nacistickým Německem emigroval do USA. Jeho osudy jsou romantizovány v muzikálu Za zvuků hudby (The Sound of Music, 1965).