Rakousko-uherská puška Mannlicher M. 95

Jednoznačně nejrozšířenější dlouhou palnou zbraní, ale také poslední zavedenou v armádě rakousko-uherské monarchie, se stala puška Mannlicher M. 95, zařízená na náboj 8 mm M. 93 s bezdýmným prachem. Její konstrukcí završil Ferdinand von Mannlicher (1848–1904) téměř dvacetileté období prací na vývoji opakovaček, v následujících letech se již výhradně věnoval konstrukcím samonabíjecích zbraní.

V roce 1895 nepovažovalo říšské ministerstvo války otázku přezbrojení za uspokojivě vyřešenou, neboť nebylo jasné, zda veškeré potřeby ozbrojených sil budou do budoucna vykrývány dosud dodanými (a v důsledku potřeb adaptovanými) puškami včetně vyráběných karabin a krátkých pušek M. 90, či novou konstrukcí opakovačky. Mannlicherův závěr s otočnou závěrovou hlavou dával dobré předpoklady pro konstrukci jednotného systému. V květnu 1895 začala vojenská technická komise zkoušet řadu prototypů, z nichž na podzim 1896 vyšla vítězně modifikovaná Mannlicherova konstrukce. S využitím moderních legovaných hlavňových ocelí a řadou dalších odlehčovacích úprav se podařilo dosáhnout oproti jiným opakovačkám velmi nízké hmotnosti zbraně. Po nezbytných útvarových zkouškách došlo 22. listopadu 1896 na základě císařského výnosu k zavedení pušky a krátké pušky M. 1895 do výzbroje c. a k. armády, avšak jednotlivé složky ji následně zaváděly s ohledem na své potřeby. Výnos o zavedení krátké pušky M. 1895, určené pro výzbroj polního a pevnostního dělostřelectva, technických oddílů, cyklistických oddílů polních myslivců, horských oddílů zeměbrany, četnictva a námořnictva nesl datum 3. září 1897. Standardní dlouhá puška pro pěchotu a myslivecké oddíly byla do výzbroje zařazena výnosem z 31. května 1898 a karabina pro jezdectvo a jízdní dělostřelectvo teprve 8. ledna 1899.

Charakteristický znak opakovaček Mannlicher M. 1895, jímž se vzhledově odlišovaly od krátkých pušek a karabin M. 90, představovala matice úderníku s vyklenutým vroubeným hmatníkem, jenž umožňoval snazší ovládání napnutého či uvolněného úderníku. Rámečkové hledí pěchotních a mysliveckých pušek mělo stupnici značenou v rozsahu od 300 do 2600 kroků (225–1800 m) s pevným výřezem ve spodní části, kalibrovaným na vzdálenost 500 kroků. Ve stejném rozsahu měly hledí také karabiny a krátké pušky, avšak s tím rozdílem, že se stupnice nacházely na obou stranách rámce.

Výrobu pušek M. 1895 zajišťovala nejen monopolní továrna Oesterreichische Waffenfabriks- Gesellschaft (OEWG) ve Štýru, ale také nově zřízená zbrojovka v uherské části říše, v Budapešti, jež nesla název „Fegyver és Gépgyár Rt.“, neboli Továrna na zbraně a stroje, akc. spol.“. Výroba zbraní v budapešťské továrně začala ale až v roce 1897, právě dodávkami pušek Mannlicher M. 95. Podle dostupných údajů evidovala rakouská vojenská správa na počátku války 850 000 pušek, krátkých pušek a karabin Mannlicher M. 95. Během válečných let (období od 1. 8. 1914 do 1. 10. 1918) vyrobila zbrojovka ve Štýru celkem 2 541 783 pušek M. 95, v Budapešti jich bylo vyrobeno 349 355 kusů. Krátkých pušek vyrobila OEWG 196 400, Budapešť 505 937 kusů. Celkově bylo tedy během války vyrobeno 3 593 475 opakovaček Mannlicher M. 1895.

Exemplář z roku 1902, vyrobený v budapešťské zbrojovce, získalo muzeum v roce 1956 převodem z Konstrukty Brno, n. p.

Ráž: 8 mm Mannlicher M. 93

Celková délka: 1282 mm

Délka hlavně: 765 mm

Délka záměrné: 665 mm

Kapacita nábojové schránky: 5 nábojů

Hmotnost: 3650 g