Dvojice snímků pořízených za první světové války na italské frontě zachycuje rakousko-uherská postavení v Alpách.
Když Itálie 23. května 1915 vstoupila do války na straně Dohody, narazila na houževnatý odpor rakousko-uherských vojsk. Pokud se až do konce roku 1917 průběh fronty příliš neměnil, rozhodně to nebylo proto, že by vojáci obou stran nebojovali s plným nasazením. Jejich oběť tak byla o to tragičtější.
Velehory, v nichž se velká část bojů odehrávala, dokázaly být smrtící samy o sobě a stavěly před válčící strany jinde nevídané překážky. Riskantní byl již samotný přesun pěšáků po horských stezkách – válčící strany však dokázaly do zdánlivě nepřístupných postavení dostat i děla, i kdyby je vojáci museli nahoru vytáhnout na lanech. V horách byly hloubeny tunely i kaverny, stavěny lanové dráhy.
Nejvyšší zákopy vůbec představovala rakousko-uherská postavení ležící těsně pod vrcholem jihotyrolské hory Ortler, vysoké 3 905 m n. m. Vysokohorské pozice, byť byly hájeny nepočetnými oddíly, bylo velice obtížné dobýt přímým útokem. Jeden ze způsobů, jak zlikvidovat jinak nedosažitelná postavení, představovaly podkopy naplněné výbušninami.
Dělostřelecká palba byla ve skalách obzvláště ničivá, protože při explozi granátů se do okolí navíc rozlétly úlomky kamene. Další hrozbu představovalo počasí – kruté mrazy, silný vítr, sníh. Sněhové laviny dokázaly najednou zasypat stovky vojáků. I po sto letech lze v alpských ledovcích nalézt ostatky obětí první světové války.