REICIN, Bedřich (redig.) a Jan MAREŠ (redig.). Věrni zůstaneme!

Dne 8. března 1943 zaútočilo levé křídlo německé 6. tankové divize na obranné pozice u obce Sokolovo na řece Mža, které od 2. března držel čs. 1. polní prapor. Ten již koncem ledna opustil svoji výcvikovou základnu v Buzuluku a vydal se na obtížnou cestu ke svému prvnímu bojovému nasazení.

Naši vojáci, kteří si 8. března připomínali 25. výročí od bitvy čs. legionářů u Bachmače, se odpoledne museli bránit německému útoku vedenému pěchotou i tanky. Nejtěžší zkoušce byla vystavena zesílená 1. rota čs. praporu vedená nadporučíkem Otakarem Jarošem v samotném Sokolovu. V obci se bojovalo dům od domu většinu odpoledne, během něhož Otakar Jaroš padl. Protiútok sovětských tanků nebyl možný, neboť pod prvním se probořil led, a 1. rota se nakonec musela stáhnout za řeku. Ta se totiž stala nepřekonatelnou překážkou i pro německé tanky. Následující den Němci odrazili protiútok 2. a 3. roty čs. praporu, nicméně ten zůstal na obranné linii až do 13. března, kdy Němci získali přechod přes Mžu západně od čs. postavení, které se tím stalo neudržitelné. Naši vojáci museli za velmi obtížných podmínek ustupovat až za řeku Severní Doněc, ale úspěšně se vyhnuli obklíčení a zajetí. Podrobnější informace o bitvě u Sokolova naleznete na našich stánkách v rozsáhlejších článcích či dokonce ve stažitelných brožurách (viz např. zde).

Bitva u Sokolova se velmi významně zapsala do naší vojenské historie jako první bojové vystoupení čs. jednotky na východní frontě. Jako taková byla od první chvíle využita k propagandistickým účelům a to z obou stran. Německá propaganda reagovala na spojenecké zahraniční rozhlasové vysílání v češtině tím, že zneužila několik čs. válečných zajatců a z jejich výpovědí sestavila propagandistickou knihu Váleční zajatci vypovídají. Českoslovenští exiloví představitelé pak vydali v Moskvě zde prezentovanou publikaci, představující reportáže o prvním bojovém vystoupení čs. praporu. Jejími autory, respektive sestavovateli, kteří její obsah redigovali, byli osvětoví důstojníci čs. jednotky Bedřich Reicin (horlivý komunista, spolupracovník NKVD, pozdější šéf Obranného zpravodajství a spolutvůrce politických procesů 50. let – podrobněji viz zde a Jan Mareš. Oba byli v řadách čs. polního praporu u Sokolova, Reicin byl dokonce přes své zařazení u štábu raněný. Kniha vyšla v přepracované podobě také po válce pod názvem Sokolovo a jen roku 1945 se dočkala tří vydání. Přestože je i v představované válečné variantě jasně patrná politická orientace jejích sestavovatelů, nejedná se o prvoplánovou komunistickou propagandu. Jako dokument doby proto velmi dobře ilustruje způsob prezentace čs. vojska v SSSR, v němž je stále prvořadá myšlenka čs. odboje proti nacismu, ale sekundárně se zde již objevuje adorace SSSR.

Samotná publikace vyšla původně jako brožovaná s měkkými deskami formátu A5. Text je doplněný řadou černobílých fotografií. Kniha je rozčleněna na 7 samostatných částí. Místo úvodu je použit projev prezidenta Edvarda Beneše k čs. vojákům v SSSR, poté následuje 1. část nazvaná Cesta na západ a 2. část Ve stopách velkých bojů, pojednávající o přesunu čs. praporu na frontu. Následují 3. část nazvaná Do první linie a 4. část Sokolovo, které přinášejí reportáže z nasazení čs. jednotky a z ústupu. Za dodatkové lze označit části 5. Za vzorné splnění úkolů, 6. Ze zápisků raněného a 7. Obrazy z bojující země. Zvláště část 5. s přehledy udělených vyznamenání našim vojáků a přetištěnými reakcemi významných činitelů čs. zahraničního odboje na boj čs. praporu u Sokolova je typickým přehledovým doplňkem s vysokou informační hodnotou. Kniha je proto dodnes zajímavou připomínkou nejen samotného prvního bojového vystoupení čs. vojáků na východní frontě, ale také dokumentem doby a vstupní branou k „druhému životu“ bitvy u Sokolova a zneužití jejího obrazu v poválečné komunistické propagandě.

Citace:

REICIN, Bedřich (redig.) a Jan MAREŠ (redig.). Věrni zůstaneme! : reportáže o vystoupení Čs. vojenské jednotky v SSSR na sovětsko-německé frontě v zimě 1943. Moskva : Vydavatelství cizojazyčné literatury, 1943. 177 s.