Ruční řídící páka letounu byla vždy jedním z hlavních prvků jeho ovládání. Zpočátku se většinou jednalo o jednoduchou kovovou trubku zakončenou buď zátkou, nebo rukojetí. S vývojem letecké techniky se stále více prosazovala snaha maximálně pilotovi ulehčit dosažitelnost veškerých ovládacích prvků v kabině. Proto byla ruční řídící páka často osazována ovladačem brzd, spínačem radiotelefonie a u bojových letadel i odpalováním palubních zbraní.
Československý cvičný proudový letoun Aero L-39 Albatros měl jako jeden z prvních strojů své generace velice vytříbený návrh vybavení kabiny, který vycházel z nejmodernějších ergonometrických požadavků své doby. Také hlavice ruční řídící páky byla modelována po pečlivém vývoji jako velice zdařilý výtvor, který v sobě sdružoval elegantní tvary s vysokou funkčností.
Vlastní držadlo umožňovalo uvolněné, ale pevné sevření dlaní pilota, což bylo důležité při delších letech. Letec prsty snadno dosáhl na páku hlavní brzdy letounu a zároveň mohl palcem ovládat sdružený přepínač podélného a příčného vyvážení, nebo spínač fotokulometu. Překlopením pojistky pak mohl ukazováčkem odpalovat výzbroj letadla. To umožňovala rukojeť předního pilotního prostoru. V zadním pro instruktora pak na držadle chyběl odpal výzbroje a ovládání fotokulometu nahradil spínač palubního telefonu.
Celá hlavice ruční řídící páky, odlitá z lehké slitiny, se dala z letounu snadno demontovat pomocí centrální převlečné matice, která také kryla vícekolíkový elektrický spoj. Úchopová část rukojeti byla natřena matně černým gumolakem a zdrsněna pro zamezení klouzání v dlani. Jinak byl celek většinou nastříkán stejnou barvou jako ostatní interiéry kabiny. Výška hlavice byla 320 mm, největší šířka 110 mm a celková hmotnost 960 g. Tento zajímavý exponát získal VHÚ do sbírky v roce 2019 koupí od soukromníka.