K pilotování vrtulníků zpravidla sloužily ruční páky cyklického a kolektivního řízení a nožní pedály vyrovnávacího rotoru. U velmi rozšířeného typu Mil Mi-2 byla cyklika rotorové hlavy nastavována speciálně tvarovanou ruční pákou, kterou pilot ovládal pravou rukou. Umožňovala mu nastavení rotorových listů pro směr letu dopředu, dozadu, nebo do stran a zároveň na ní byly umístěny i další prvky a přepínače.
Jejím základem byla šedá obloukovitě tvarovaná ocelová trubka o průměru 30 mm, zasazená na jednom konci do patky přenosového soupáčí a na druhém nesoucí speciální ergonomickou rukojeť z lehkého kovu. V hlavici rukojeti byly připevněny spínače radiostanice, palubního telefonu a nouzového ovladače odhozu podvěsné zátěže. Velice důležitým prvkem řízení byl středový kolébkový přepínač vyvážení aerodynamických sil na páku, jejž letec pohodlně ovládal pouhým pohybem palce pravé ruky. V dosahu dalších prstů pilota se nacházela i mechanická páčka brzdícího systému vrtulníku, kterou bylo možné příčným kolíkem zaaretovat v přitažené poloze, a tím na zemi zastavit celý stroj, podobně jako zatažením ruční brzdy automobil. Elektrické příslušenství na páce se do sítě celého vrtulníku připojovalo jednoduše vícesvazkovým kabelem, zakončeným speciální dvacetikolíkovou šroubovací zástrčkou.
Tento zajímavý sbírkový předmět o délce 701 mm a hmotnosti 2,5 kg, nesoucí známky častého intenzivního využívání, byl do sbírky Vojenského historického ústavu Praha získán v roce 2025 převodem spolu s vrtulníky Mi-2 sloužícími v Centru leteckého výcviku Pardubice, divize LOM PRAHA, s. p.