Římští jezdci, 5.–6. století

Rok 476, považovaný dnes technicky za přelom starověku a středověku, byl pro tehdejší Západořímskou říši počátkem velkého období zmatků. Germánský vůdce Odoaker tehdy sesadil z císařského trůnu oficiálně panujícího mladého císaře Romula Augustula, přičemž zabil jeho otce Oresta, jež do té chvíle fakticky vládl. Odoaker se však neprohlásil císařem, imperátorské insignie poslal do Konstantinopole na důkaz respektu k východořímskému císaři a vládl de facto z pozice krále. V roce 493 byl následně přemožen vůdcem Ostrogótů Theoderichem, který fakticky zaujal jeho místo – formálně jako zástupce východořímského císaře Anastasia I. Navzdory předchozí snaze o soužití s Východořímskou říší vypukl mezi východním impériem a Ostrogóty boj o ovládnutí Apeninského poloostrova. Císařský vojevůdce Belisarius zaútočil  v roce 535 na Sicílii a o rok později vpadl přímo na Apeninský poloostrov. Tehdejší zvolený král Ostrogótů, Vitiges, vyrazil z Říma sbírat posily proti Belisariovi, který toho využil a hlavní město bývalé Západořímské říše obsadil, což místní obyvatelé uvítali. Vitiges měl nyní jasný cíl – získat Řím zpět. Ostrogóti město v březnu 537 oblehli a pokoušeli se o jeho dobytí až do března následujícího roku. Útoky na město byly neúspěšné, Vitiges však zvítězil v otevřené bitvě, do níž Belisaria po úspěšné obraně přinutilo veřejné mínění, a pouze včasný ústup římského vojska za hradby tehdy zabránil katastrofě. Následující boje ovšem Ostrogótům nepřinesly žádný zisk, a tak v březnu 538 zrušili ležení a odtáhli. Bývalé hlavní město kdysi mocného impéria bylo opět po více jak půl století v rukou Římanů.

Dvě tvarově identické figurky znázorňují římské jezdce, vyzbrojené oválnými štíty a dlouhými kopími. K výzbroji těchto jezdců patřil také dlouhý meč, nazývaný později spatha, avšak ten není na figurkách viditelně proveden. Jezdci v černých pláštích jsou oděni do kroužkové zbroje (lorica hamata) a přilby s nízkým hřebenem a lícnicemi, na nohou mají hnědočervenou obuv nad kotník. Koně, opatření červenými sedlovými dekami, jsou spolu s řemením a podstavci identicky vyvedeni v několika odstínech hnědé, doplnění o bílou barvu nohou u kopyt. Kovové části výzbroje mají stříbrošedý metalický odstín, který se patrně nedopatřením dostal také na povrch dřevěného, kůží potaženého štítu. Obličeje, paže a nohy ozbrojenců jsou provedeny pleťovým odstínem. Oba jezdci sedí podle tehdejšího úzu v sedlech bez třmenů.

Soubor figurek byl do sbírky Vojenského historického ústavu získáván průběžnými nákupy v období 60. let minulého století.