Römisch kaiserliche Majestät Kriegsvölker im Zeitalter der Landsknechte.

Přelom 15. a 16. století se nesl v duchu změn ve světě i společnosti, změn, jež generoval pozvolný přechod z období pozdního středověku do počátku raného novověku. Proměnám se samozřejmě nevyhnulo ani válečné umění, jehož vývoj značně urychlilo zdokonalování palných zbraní, odstartované výskytem střelného prachu v Evropě o zhruba dvě staletí dříve.

Na válečných polích rozhodovali osudy bitev především vojenští profesionálové, žoldnéři najímaní dle potřeby. Od počátku 16. století to byli landsknechti, převážně němečtí pěšáci, kteří se do značné míry stali stálicí evropských bojišť téměř na celé století. A především s nimi souvisí obsah práce Römisch kaiserliche Majestät Kriegsvölker im Zeitalter der Landsknechte.

Landsknechti vstoupili na scénu vojenských dějin koncem 15. století a zprvu nic nenasvědčovalo tomu, že by se měli stát slavnou pěchotou, proslulou svým vojenským uměním stejně jako pestrobarevnými oděvy. Jejich taktika byla podobná té, kterou používali švýcarští žoldnéři, avšak ve švábské válce roku 1499 proti Švýcarům neuspěli. Teprve s počátkem 16. století se věci začaly měnit k lepšímu.

Základ rozdělení zbraní byl podobný Švýcarům – mezi landsknechty byli pikenýři, halapartníci a střelci z kuší i ručnic. Bylo zde možno nalézt také pěšáky s dvouručními meči, kteří byli důležití při prorážení nepřátelské formace. Němci však poměrně brzy vyměnili většinu kuší za ručnice a na rozdíl od švýcarských konkurentů začali celkově navyšovat počty střelců. To se projevilo i v taktice – zatímco Švýcaři stále spoléhali na sílu úderu pikenýrů, Němci kladli důraz na jeho kombinaci s palebnou podporou střelců.

Výsledkem bylo, že během první poloviny 16. století začali na výsluní nastupovat landsknechti těsně následovaní Španěly, zatímco Švýcaři, kteří také poznali hořkost porážek, začali ustupovat do pozadí. Landsknechti postupně vymizeli do konce 16. století a pro císařského pěšáka se začalo více používat označení Kaiserlicher Fussknecht. V pojetí německé a rakouské, potažmo rakousko-uherské vojenské historie se tito pěšáci stali jedním z historických vojenských ideálů, podobně jako husité v tradicích armády pozdějšího Československa.

Celý soubor grafických listů, jenž byl publikován v podobě několika velkoformátových sešitů, vydal rakouský šlechtic August Johann von Breunner-Enkevoërth. Textové pasáže jsou dílem Jacoba von Falke, kunsthistorika, který prošel pestrou kariérou muzejnického oboru počínaje pozicí konzervátora v norimberském Germanisches Museum. Textové části, uvozující jednotlivé sešity, jsou věnovány vojenství přelomu 15. a 16. století s důrazem na vojsko císařů Svaté říše římské a především na landsknechty, jejich výzbroj a vzhled.

Soubor reprodukcí dřevořezů z první poloviny 16. století obsahuje krom anonymních děl mnoho vyobrazení, jejichž autory známe jménem – vystupují zde Nikolaus Meldeman, Hans Guldenmundt a David de Necker. Některé dřevořezy se v originálech dochovaly kolorované, což je zohledněno v textu, byť samotné reprodukce kolorované nejsou. Námětem jsou landsknechti s různými variantami výzbroje, místy též jejich ženy a někteří důstojníci. Závěrečná část obsahuje reprodukce z vojenského traktátu hraběte Reinharda ze Solmsu a najdeme zde větší množství vyobrazení poddůstojníků i vyšších důstojníků a vrchních velitelů.
Představovaná publikace z fondu Knihovny VHÚ Praha takto zpřístupňuje v jediném svazku všech sešitů jedinečné kompendium obrazových pramenů k historii vojenství a odívání první poloviny 16. století, jež bude nepochybně k užitku zájemcům z řad odborné i laické veřejnosti.

Elektronickou knihu si můžete objednat prostřednictvím služby EoD v Knihovně VHÚ.
Podmínky služby EoD naleznete zde.

Citace:

Römisch kaiserliche Majestät Kriegsvölker im Zeitalter der Landsknechte. Wien; Leipzig; New York: C. J. Wawra; Alexander Danz; Hermann Wunderlich, 1883. [1], 21 s., 151 čb. obr.