Autor prezentovaného uměleckého díla Rudolf Kremlička (1886–1932) je právem považován za mistra portrétní tvorby a krajinomalby první poloviny 20. století. Vystudoval malířství na pražské Akademii výtvarných umění u profesora Vlaha Bukovace a Hanuše Schwaigera. Podnikl také řadu studijních cest po západní Evropě. Ve svém stylu byl ovlivněn zejména představiteli moderních francouzských směrů (Édouard Manet, Auguste Renoir a Edgar Degas). K jeho českým uměleckým vzorům náležel především Antonín Slavíček.
V roce 1919 podnikl jako člen umělecké výpravy, vyslané tehdejším Památníkem odboje, cestu na východoslovenský venkov do oblasti kolem Spišské Nové Vsi a Košic. Zde bylo jeho úkolem zaznamenat obyčejný život venkovských obyvatel, architekturu staveb a krásu podtatranské krajiny. Krajina pod Jasovskými vápencovými skálami je uzavřena horským masivem východních Karpat. Monotónní výraz krajiny letního podvečera narušují jen bílé věže kostelů podhorských vsí.
Rudolf Kremlička se svým výtvarným zaměřením hlásil k umělecké skupině Tvrdošíjných (společně s Josefem Čapkem, Emilem Fillou, Václavem Špálou a dalšími). Kromě portrétní a krajinné malby se věnoval také ženským aktům. Dokázal zde úspěšně skloubit erotický námět s kultivovaným uměleckým projevem. Soustředil se na propracovanost a výrazovost kontur zobrazovaných figur s téměř sochařským přístupem.
Plátno, olej, 670 x 850 mm.
Umělecké dílo bylo získáno do sbírky Vojenského historického ústavu Praha formou nákupu od autora v roce 1921.