Samopal ČZ 248
Hledání nejvhodnější konstrukce samopalu pro čs. armádu provázelo současně vyhodnocování vhodného náboje z hlediska přesnosti a účinnosti na různé vzdálenosti. Ačkoliv bylo celkem zřejmé, že z balistického hlediska je vhodnější osvědčený náboj 9 mm Parabellum (vz. 08), tak Vojenský technický ústav (VTÚ) nepouštěl ze zřetele sovětský náboj 7,62 mm Tokarev. Souběžně s prototypem ČZ 148 vyvinuli konstruktéři České zbrojovky, n. p. ve Strakonicích variantu zařízenou na sovětské střelivo, jež dostala prototypové označení ČZ 248. MNO na základě nabídky továrny objednalo 24. února 1947 dva exempláře společně se dvěma kusy samopalů ČZ 148. Všechny čtyři exempláře prošly ve dnech 20. – 24. dubna 1948 komparačními zkouškami v Popovicích, kde je VTÚ porovnávalo s prototypy samopalů ZK 476 zařízených také na náboj 7,62 mm Tokarev. Zkoušky jednoznačně ukázaly vyšší přesnost strakonických prototypů, avšak během dalších zkoušek se potvrdily poznatky o nižší balistické výhodnosti sovětského náboje. K dalšímu rozpracování prototypu ČZ 248 již nedošlo.
Exemplář s číslem 1 získalo muzeum v roce 1994 převodem z Prototypy, a. s. v Brně.