Samostříl Netsch – karabina

Počátky vyzbrojování čs. armády provázelo zkoušení řady tuzemských i zahraničních konstrukcí, což se týkalo především automatických zbraní. Zatímco o akutní potřebě lehkých kulometů nepanovaly spory, v případě budoucího využití automatických pušek, tehdy přechodně označovanými jako samostříly, neměl zbrojní odbor MNO zcela jasno. Nepouštěl je však ze zřetele, jelikož o prosazení lehké automatické zbraně, ovládané pouze střelcem, měli zájem představitelé francouzské vojenské mise.

Po neúspěšném nabízení svých samopalů obrátil slovenský puškař a konstruktér Josef Netsch svoji pozornost ke zbraním s vyšším výkonem a výsledek představovala neobvyklá konstrukce samonabíjecí pušky, předvedená poprvé členům výzbrojní komise 21. prosince 1921 na vojenské střelnici v Milovicích.

Předváděný vzorek měl pouze samonabíjecí funkci, zásobovací ústrojí tvořil bubnový zásobník s kapacitou 10 nábojů a celková délka hlavně činila cca 490 mm. Střelby se postupně zúčastnili všichni členové komise a obecně byla shledána puška jako vyhovující už jen tím, že na vzdálenost 100 kroků dosahovala rozptylového obrazce o rozměru 15 x 20 cm. V průběhu předvádění vystřílela komise z Netschovy pušky okolo 300 nábojů. Střelba se neobešla bez závad, docházelo zejména k občasnému vypadávání zásobníku vlivem otřesů zbraně při střelbě. Kromě drobných připomínek padl v závěru informativních zkoušek požadavek, jenž ovlivnil další vývoj Netschovy zbraně. Týkal se možnosti nepřetržité střelby, tedy střelby dávkou.

Druhé předvedení Netschovy pušky proběhlo 4. února 1922 opět v Milovicích. Tehdy již zbraň splňovala požadavky z prosincového předvádění a mohla střílet v obou režimech. Předvedený vzorek měl hmotnost 5,8 kg a byl zásobován bubnovými zásobníky na 10 a 20 nábojů. Během předvádění vystřelila komise 12 sérií po 10 ranách, načež došlo k prasknutí výstupku vypínacího můstku spojujícího nosič závorníku s plynovou trubicí, což střelby ukončilo. Bez ohledu na závadu udělala zbraň na komisi slibný dojem.

Podmínky kladené na samostříl (automatickou pušku) vyprofilovalo MNO počátkem roku 1923, kdy obesílalo do soutěže domácí a zahraniční výrobce. Požadovalo hmotnost zbraně do 6,5 kg bez zásobníku, zásobování odnímatelným zásobníkem umístěným tak, aby nepřekážel při manipulaci se zbraní, zejména při míření, teoretickou kadenci 100−300 ran za minutu, schopnost vystřelit 100 ran v nepřetržité sérii (s ohledem na nutné výměny zásobníků), aniž by došlo k zádržce či poruše zbraně, a zaručenou funkci při znečištění a s nenamazanými náboji. Samostříl měl být obsluhován pouze jedním mužem, nošen na rameni jako standardní opakovačka a s možností nasazení bodáku.

Původním záměrem dělostřeleckého a zbrojního odboru MNO bylo objednat u Netsche pro zkoušky 15 samostřílů a dva kulomety, fungující na stejném principu. Jelikož zhotovení zakázky přesahovalo konstruktérovy možnosti, začal jednat prostřednictvím Škodových závodů s Českou zbrojovkou ve Strakonicích. Objednávku z 20. května 1922 na zhotovení 25 kusů samostřílů a dvou kulometů, skutečně Netsch s vědomím MNO předisponoval České zbrojovce.

První exemplář Netschovy pušky byl dokončen 16. srpna a továrna pozvala konstruktéra do Strakonic ke zkouškám. Výroba a ověřování funkce však nešly tak rychle, jak by bylo zapotřebí. V polovině října 1922 měla zbrojovka hotové pouze dvě pušky s perspektivou, že celou objednávku vyřídí do konce listopadu. Realita však byla jiná.

Ve svém dopise z 6. listopadu sdělovala zbrojovka, že jsou vyrobeny pouze čtyři exempláře, že však do konce měsíce by mělo být dohotoveno zbývajících 21 kusů. Mimoto nabízela zbrojnímu odboru dodání jednoho exempláře v karabinovém provedení, jež vyrobila pro interní tovární zkoušky. Představa samostřílu Netsch v karabinovém provedení obnášela zbraň s celkovou délkou 1 130 mm a hmotností 6,03 kg. Zároveň zbrojovka sdělovala, že „délka normální automatické pušky Netschovy jest 1 350 mm a váha 6,8 kg bez zásobníku. Zásobník na 10 nábojů váží bez nábojů 0,45 kg, s 10 náboji 0,65 kg.“

K exempláři v karabinovém provedení MNO zbrojovce sdělilo, aby ho odeslala ke komparativním zkouškám zkušební komisi v Milovicích. Zřejmě k tomu nakonec nedošlo, jelikož na žádném z dochovaných dodacích listů taková zbraň nefiguruje a z poměrně strohých záznamů ze zkoušek nevysvítá, že by komise podobný exemplář vyzkoušela.

Dochovaný kratší exemplář Netschova samostřílu je nepochybně identický s kusem, jehož fotografie se zachovaly v podnikovém archivu někdejší České zbrojovky. Svými parametry však neodpovídá karabinovému provedení, jež továrna nabízela ke komparativním zkouškám. Nemá firemní značení, pouze zleva na pouzdře závěru je slabě vyraženo číslo 001, a zajišťovací šrouby jsou značeny čísly 1 a 2. Podle provedení lze spíše soudit, že se jedná o zbraň, zhotovenou Josefem Netschem a dovezenou do továrny.

Exemplář s výrobním číslem 001 získalo muzeum v roce 1995 převodem z Prototypy, a. s., Brno.

TECHNICKÉ ÚDAJE:

• Ráž: 7,92 mm Mauser
• Celková délka: 1 076 mm
• Délka hlavně: 500 mm
• Délka záměrné: 472 mm
• Kapacita zásobníku: 10 nábojů
• Hmotnost zbraně bez zásobníku: 5 810 g