ŠIŠKA, Alois. KX-B neodpovídá

Dne 9. září 2003 zemřel v pražských Modřanech generálmajor ve výslužbě, bývalý pilot Royal Air Force, Alois Šiška. Jeho životní příběh, zachycený v prezentované autobiografické knize, je do značné míry unikátní, a přestože je poměrně dobře známý, nebude na škodu si jej stručně připomenout.

Alois Šiška se narodil 15. května 1914 v Lutopecnech na Kroměřížsku. Již v mládí projevoval značný technický talent a po studiích nastoupil jako strojní zámečník do Baťovy letecké továrny v Otrokovicích. Zde získal odměnou za zlepšovací návrh pilotní výcvik a následně se jako člen Masarykovy letecké ligy účastnil branné akce 1000 nových pilotů. Vojenskou službu nastoupil roku 1936 a o dva roky později, na podzim 1938, se participoval na branné pohotovosti státu. Po okupaci se zapojil do domácího odboje a k odchodu do zahraničí přistoupil až poté, co byl upozorněn, že o něj jeví zájem gestapo. Protektorát opustil 4. ledna 1940 jižní balkánskou trasou. Během cesty do Francie byl v Maďarsku zatčen a vězněn, než se mu podařilo uprchnout a pokračovat v cestě přes Jugoslávii, Řecko a Turecko. Koncem dubna se hlásil k čs. jednotkám ve Francii a začátkem června byl přidělen k letecké skupině. Bitva o Francii ale proběhla rychleji, nežli se mohl zapojit do boje, a následovala evakuace do Velké Británie, kde byl již koncem června 1940 přijat do RAF. Poté absolvoval přeškolení a výcvik a první operační let u 311. československé bombardovací peruti uskutečnil 7. srpna 1941.

Létal nejprve jako druhý pilot a po absolvování devíti bombardovacích letů převzal velení nad vlastním strojem a osádkou, s nimiž provedl dalších sedm náletů. Za zmínku stojí skutečnost, že většina bojových akcí proběhla s nějakou mimořádnou událostí, ať již šlo o napadení německým nočním stíhačem, nouzové přistání či jinou nebezpečnou situaci. Absolvoval také tři výpravy na zvláště vzdálené cíle v severní Itálii a dva útoky na Berlín. Osudným se jeho stroji Vickers Wellington s kódovým označením KX-B stal šestnáctý operační let, jehož cílem byl 28. prosince 1941 německý přístav Wilhelmshaven. Letoun byl zasažen protiletadlovým dělostřelectvem a při návratu přes Severní moře mu začal hořet levý motor. Po jeho uhašení mu upadla vrtule, která poškodila hydrauliku a ovládání plynu a bombardér se stal neovladatelným. Kapitánu Šiškovi se podařilo nouzově přistát na moře a do záchranného člunu se dostalo 5 z 6 mužů osádky. Pro špatné počasí a německá minová pole se ale Britům nepodařilo dostat k trosečníkům záchranné čluny, a tak letce čekalo mučivě dlouhých 5 dní bez vody a jídla na nafukovacím člunu v ledové vodě. Když je šestý den vyplavilo moře na holandském pobřeží, byli naživu již jen tři z nich. I ti však byli v hrozném zdravotním stavu. Alois Šiška měl těžké omrzliny nohou a lékař v nemocnici konstatoval gangrénu a nutnost amputace obou dolních končetin. Cestou na operační sál ale dostal infarkt a prodělal klinickou smrt, takže z amputace sešlo.

Po vyléčení z nejhoršího byl odeslán do zajateckého tábora a přes stále velmi vážný zdravotní stav nebyl pro svůj český původ repatriován. Naopak v létě 1944 jej převezli do Prahy do Petschkova paláce k výslechům gestapa, kde byl obviněn z velezrady. Na zásah Britů byl nakonec spolu s dalšími čs. letci vrácen do zajateckého tábora, kde se v dubnu 1945 dočkal osvobození. Po návratu do Anglie jej čekaly dva roky léčby jeho těžkých zranění a 14 operací nohou a páteře. Do vlasti se vrátil roku 1947, nastoupil k letectvu s omezením na létání jen na lehkých strojích. Působil mimo jiné na vojenské letecké akademii v Hradci Králové, ale po komunistickém puči roku 1948 byl v létě 1949 superarbitrován a počátkem roku 1950 přeložen do výslužby. Byl perzekuován, žil z malé penze a zlepšení a částečné rehabilitace se dočkal až v 60. letech. V červnu 1968 byl dokonce i jako pracující důchodce znovu povolán do aktivní služby v hodnosti plukovníka v Rehabilitační komisi MNO, ale invaze vojsk Varšavské smlouvy a následná normalizace vedly roku 1970 k jeho definitivnímu penzionování. Celkové rehabilitace se dočkal po roce 1989, kdy obdržel vysoká státní vyznamenání a hodnost generálmajora ve výslužbě. Krátce po jeho skonu mu 28. října 2003 propůjčil prezident České republiky in memoriam nejvyšší státní vyznamenání – Řád bílého lva III. třídy. Podrobnější biografii Aloise Šišky z pera PhDr. Jiřího Rajlicha PhD. naleznete v textovém dokumentu ke stažení na tomto odkazu na webových stránkách 22. základny vrtulníkového letectva „Biskajské“ z Náměště nad Oslavou, neboť její 222. výcviková letka (Alois Šiška se stal partonem letky roku 2002) nesla od roku 2008 čestný název „generála Aloise Šišky“ – po reorganizaci roku 2013 jde o 213. výcvikovou letku z Čáslavi.

Prezentovanou knihu napsal Alois Šiška již v prvních poválečných letech během svého léčení ve Velké Británii. Přesto se ale prvního vydání dočkala až po téměř dvaceti letech roku 1966 a druhého po více než dvacetileté přestávce roku 1991. Představované třetí vydání z roku 2000 (první v pevné vazbě) je uváděno jako první úplné a oproti předchozím dvěma je doplněno poslední kapitolou, která popisuje autorovy životní osudy od návratu do vlasti roku 1947 do roku 1989. Léta komunistické perzekuce jen podtrhují i jinak velmi silný příběh Aloise Šišky a činí z publikace mimořádně čtivé válečné memoáry.

Citace:

ŠIŠKA, Alois. KX-B neodpovídá : vzpomínky válečného pilota. 1. úplné vyd. (celkově 3. vyd.). Praha : Ostrov, 2000. 173 s. ISBN:80-86289-10-9

Zdeněk Munzar