Skupinový snímek od Hraničářského praporu 1

Fotografie zachycuje část kulometné roty Hraničářského pluku 1. Mezi vojáky je patrná část kulometné káry a kůň, který jí táhl.

Hraničářský prapor 1 vznikl v listopadu 1920 a od 16. května 1932 nesl čestný název „České družiny“. Velitelství bylo umístěno až do 26. ledna 1938 v Děčíně na zámku, kam se také v roce 1933 přesunula většina rot. Dislokace byla následovná: 1. rota byla umístěna od svého vzniku až do 23. října 1933 v Podmoklech, následně se přemístila k velitelství praporu do Děčína. Druhá rota byla do roku 1921 také v Podmoklech, pak se přestěhovala do Ústí nad Labem, odkud se v roce 1925 vrátila do Podmokel. V lednu 1931 se přemístila do Jánské, nedaleko České Kamenice, a konečně 25. října 1933 do Děčína k velitelství praporu. Od svého založení byla 3. rota umístěna v Ústí nad Labem, v roce 1921 se přestěhovala do Podmokel, místo 2. roty. Další přesun proběhl v roce 1925, kdy se opět vyměnila s 2. rotou a vrátila se zpátky do Ústí nad Labem. Zde zůstala až do 29. září 1931, kdy byla dislokována s ostatními rotami do Děčína na zámek. Čtvrtá rota byla od svého založení umístěna až do 26. ledna 1938 na děčínském zámku, technická rota sídlila v letech 1921−1927 také na děčínském zámku, odkud se přemístila do České Lípy. Náhradní rota se nacházela v Terezíně.

Velká změna přišla 26. ledna 1938, kdy byl prapor přeložen do Krušnohoří. Sídlo praporu bylo v Mostě, kde byly také 1., 2. a 4. rota, 3. a technická rota se přesunuly do Bíliny. Náhradní rota se z Terezína přestěhovala do Postoloprt. Další redislokace na sebe nenechala dlouho čekat, 16. června 1938 bylo velitelství přesunuto do Loun, následně se tam dostala i technická rota. V dubnu 1938 došlo ještě k přesídlení 4. roty do Bíliny, kam v červnu přibyla i 1. rota. Po okupaci pohraničí třetí říší v říjnu 1938 se Hraničářský prapor 1 „České družiny“ přesunul do Pohoří za demarkační čáru, ale v lednu 1939 se velitelství a část praporu přestěhovaly do Mšena-Podolí.

Fotografie byla do podsbírky Vojenského historického ústavu Praha získána v roce 2015.