ŠOLC A ŠIMÁČEK. Speciální mapa Č.S.R.

Kartografické dokumenty tvoří část fondu Knihovny VHÚ, která sice nestojí v popředí čtenářského povědomí, nicméně obsahuje řadu jak jednotlivin, tak souborů cenných svou historickou a informační hodnotou. Kartografické podklady se také s vývojem přesnosti zanesení skutečnosti do mapového díla postupem času staly nepostradatelnou pomůckou vojenskou, a posléze i civilní. První známé zachycení území Čech pochází z roku 1518, kdy vyšlo tiskem v dílně norimberského tiskaře Hieronyma Höltzela. Jeho autorem je mladoboleslavský lékař a nakladatel Mikuláš Klaudyán. Jedná se o pro tehdejší dobu typickou poutní mapu. Zdokonalování kartografického a topografického měření pak z mapového díla učinilo předmět státního zájmu, jak pro potřeby správní, tak vojenské. Prvním mapovým dílem, které na našem území pro tyto potřeby vzniklo, je tzv. Müllerova mapa Čech, vytvořená na základě císařského patentu z roku 1712. Norimberský rodák, zeměměřič a kartograf Jan Kryštof Müller vstoupil roku 1703 do armády jako polní vojenský inženýr. Kromě práce na mapě Čech vytvořil již dříve podklady také pro území Uher a Moravy. Výsledná podoba v následujících válkách prokázala jak své kvality, tak své nedostatky. Lze totiž konstatovat, že každá další válka kladla na mapové podklady vyšší a vyšší nároky. Na jeho dílo tak navázala tři tzv. vojenská mapování, jak název napovídá, opět pod záštitou armády.

První, josefské (nazývané dle císaře Josefa II., který jeho vznik inicioval), vznikající v 60. až 80. letech 18. století, mělo za úkol zachytit podobu celé habsburské monarchie ve standardizované podobě. Druhé, tzv. Františkovo (dle císaře Františka I., dříve II.), vznikalo v několika etapách mezi lety 1806‒1869. Výsledkem bylo mapové dílo, dělící území habsburské monarchie na 267 sekcí s přehledným souřadnicovým systémem. V rámci snahy o odstraňování nedostatků na práce hned roku 1869 navázalo třetí, nazývané Františko-Josefské (dle předposledního císaře Františka Josefa) vojenské mapování, které oproti předchůdci znázorňovalo výškopis kromě šrafování a kvót i pomocí vrstevnic. Třetí vojenské mapování se pak stalo základem státních map nástupnických států habsburské monarchie. Společným jmenovatelem těchto mapování je mimo jiné i utajení jejich původních verzí, veřejnosti byly přístupné pouze mapy odvozené.

Nově vzniklá Republika československá v tomto nebyla výjimkou. Prezentovaný mapový soubor z roku 1933 je odvozenou variantou speciálních map určenou pro civilní použití. Celek tvoří 39 mapových listů v neobvyklé podobě. Jednotlivé listy jsou rozděleny na několik menších částí a poskládány do kartonových desek s koženkovým pokryvem ve formátu osmerkové knihy. Mapa je dělena na osm pruhů, které jsou harmonikově skládány. Uživatel tak může mapou doslova listovat, přičemž se pohybuje po drobných výsecích jinak poměrně neskladného mapového listu náchylného k poškození. Mapový soubor zachycuje území Čech jak jako celku, tak jeho jednotlivých sekcí. Způsob skládání byl mezinárodně patentován jako tzv. patent Voráček. Mapový soubor vyšel v patentním vydání nakladatelství Šolc a Šimáček v Praze na základě autorizovaných podkladů Vojenského zeměpisného ústavu.

Citace: ŠOLC A ŠIMÁČEK. Speciální mapa Č.S.R. Úsek 0-39 [mapa]. Měřítka různá. Praha: Šolc a Šimáček, 1933.