Sovětský plamenomet FOG-2
Během 2. světové války nepoužívala pěchota v sovětské armádě pouze přenosné plamenomety ROKS 2 a 3, ale také stacionární FOG-1 a FOG-2 (фугасные огнеметы). Tyto plamenomety pracovaly na principu tlaku plynů, jenž vznikly zažehnutím střelného prachu. Plyny byly přeneseny do nádrže s hořlavinou, která byla jejich tlakem vymrštěna z nádrže. Již z popsaného principu jejich používání vyplívá, že byly jednoranné.
Plamenomet se skládal, kromě samotné nádrže na 25 l hořlavé směsi, také z kovového pouzdra, jenž bylo součástí nádrže, a sifonové trubky. V pouzdru byla prachová nálož, jež po zapálení vytvořila plyny, jejichž tlak vystřelil hořlavinu s nádrže. Dále tu bylo zápalná nálož, která zapalovala jednak prachovou nálož a jednak hořlavinu v nádrži. Samotná zápalka se spouštěla mechanicky patronou nebo elektrickým výbojem. Sifonová trubka sloužila k usměrněnému toku hořlaviny ven z nádrže přes zápalnou nálož. Plamenomet měl dostřik až 100 metrů.
Na místo určení přenášeli plamenomet dva vojáci, k čemuž sloužily na nádrži dva kovové úchyty. Po výstřelu musel být plamenomet odnesen zpět na místo nového naplnění. Používal se na ničení živé síly protivníka a tanků. Vyráběl se i po 2. světové válce a s lehčími úpravami ho používala i československá armáda, např. při simulaci atomového výbuchu, kdy byl výšleh plamene zamířen vzhůru.
Plamenomet byl získán do sbírek VHÚ Praha v roce 1971 převodem od vojenského útvaru VÚ 8142 Olomouc.