Sovětský samopal PPD 34

Sovětský samopal PPD 34

Otázku vývoje automatické zbraně na náboje s malým výkonem sledoval hlavní štáb RKKA (Рабоче-Крестьянской Красной Армии – Dělnicko-Rolnické Rudé Armády) již od poloviny dvacátých let 20. století, kdy dělostřelecká komise Dělostřelecké správy RA vydala v říjnu 1926 technické podmínky pro konstrukci samopalů. V následujícím období vzniklo několik prototypů samopalů, avšak po specifikaci jednotného náboje 7,63 mm Mauser pro pistoli a samopal v roce 1928, se dostal do popředí zájmu vojenských odborníků prototyp samopalu konstruktéra Vasila Alexejeviče Děgťareva (1879–1949). Děgťarev zastával v té době místo vedoucího konstrukčního oddělení v Kovrovském závodě č. 2, jenž vyráběl lehký kulomet DP Děgťarevovy konstrukce. Přestože specifikace ohledně střeliva vylučovaly použití jiných nábojů, do komparativních zkoušek přijala zkušební komise prototypy V. A. Děgťareva a S. A. Korovina, zařízené na náboj 7,62 x 25 mm, ale také pokusný samopal F. V. Tokareva v revolverové ráži 7,62 mm Nagant. Zkoušky v červnu a v červenci 1930 však přinesly neuspokojivé výsledky, zejména z hlediska spolehlivosti, příliš vysoké teoretické kadence prototypů, ale také nedostatečné přesnosti při střelbě dávkou. V celkovém hodnocení komise navrhovala přechod na náboj ráže 9 mm Parabellum, od něhož v důsledku zavedení náboje 7,62 mm Tokarev do výzbroje společně s pistolí TT ustoupila, avšak trvala na konstrukci s maximální kadencí 500 ran/min., schránkovém zásobníku na 25-30 nábojů a hmotnosti zbraně do 2,5 kg.

Do dalšího kola zkoušek přepracoval Děgťarev svůj prototyp ve spolupráci s konstruktérem G. F. Kubinovem. Originálním rysem, typickým pro všechny sériově vyráběné samopaly Děgťarevovy konstrukce, bylo řešení pohyblivého úderníku, ovládaného otočným kohoutem při nárazu čela závorníku v přední poloze. Řešení eliminovalo problémy při zasouvání nábojů do nábojové komory. Ani další polygonní zkoušky v květnu 1932 nepřinesly jasného vítěze. Pokračovaly však i v roce 1933, kdy komise vyzkoušela celkem 14 různých prototypů domácích konstrukcí. V lednu 1934 hlavní štáb na základě celkových výsledků nakonec zkonstatoval, že Děgťarevova konstrukce dosahovala v průměru lepších výsledků než ostatní zkoušené vzory. V důsledku nižší kadence vynikal lepší ovladatelností při nepřetržité střelbě a z technologického hlediska se jevil pro sériovou výrobu také jako nejvhodnější. O rok později, 23. ledna 1935, dostal závod v Kovrovu objednávku na prvních 300 samopalů a 9. června byl samopal zaveden do výzbroje pod označením „7,62-mm pistolet-pulemjot Děgťareva obrazca 1934 goda“.

PPD 34 fungoval na principu uzavřeného (dynamického) závěru, stejně jako většina zbraní této kategorie. Na rozdíl od ostatních Děgťarevových samopalů měl schránkový segmentový zásobník s kapacitou 25 nábojů. Stavitelné klapkové hledí umožňovalo mířenou střelbu do vzdálenosti 500 metrů, což neodpovídalo reálnému využití potenciálu zbraně a náboje. Přepínač režimu střelby byl umístěn na pravé straně lučíku a jednotlivé polohy značil nápis na plochách „непр“ (nepřetržitá střelba) a „один“ (jednotlivé rány). Hlaveň byla uložena v ochranném perforovaném plášti s oválnými výřezy.

V roce udělení objednávky vyrobil závod v Kovrovu pouze 44 kusů, během roku 1935 v důsledku řady konstrukčních úprav zhotovil jen 23 samopalů. V následujících letech vyráběla zbrojovka pouze nevýznamná množství (911 samopalů v roce 1936, 1291 kusů za rok 1937, 1115 za rok 1938). V roce 1938 jej ve výrobě nahradila další varianta s označením PPD 1934/38.

Exemplář z roku 1936 získalo muzeum v roce 1995 převodem z Prototypy, a. s. Brno.

 

Ráž: 7,62 mm Tokarev

Celková délka: 775

Délka hlavně: 273 mm

Délka záměrné: 388 mm

Kapacita zásobníku: 25 nábojů

Hmotnost bez zásobníku: 3230 g

Teoretická kadence: 500 ran/min.

Aktuálně



Poslední rozloučení s nejstarším československým válečným veteránem Ervínem Hoidou

Poslední rozloučení s nejstarším československým válečným veteránem Ervínem Hoidou

17. 03. 2024
V pátek 15. března 2024 se na hřbitově v Landicanu za účasti představitelů…
Začíná nový seriál Prima HISTORIE, jež spoluvytváří Vojenský historický ústav Praha

Začíná nový seriál Prima HISTORIE, jež spoluvytváří Vojenský historický ústav Praha

16. 03. 2024
První díl pořadu odvysílá CNN Prima News v sobotu 16 března v 14:30.…
85 let od okamžiků směřujících do nacistického pekla

85 let od okamžiků směřujících do nacistického pekla

14. 03. 2024
Středa 15. března 1939 vstoupila do našich dějin jako počátek jednoho z nejčernějších…
Navštivte výstavu před Generální štábem AČR mapující historii 75 let NATO a naše 25leté členství v Alianci (13. 3. – 14. 5. 2024)

Navštivte výstavu před Generální štábem AČR mapující historii 75 let NATO a naše 25leté členství v Alianci (13. 3. – 14. 5. 2024)

13. 03. 2024
Mediální prostor v posledních dnech zaplňují zprávy o 25. výročí vstupu České republiky…
Před dvaceti pěti lety vstoupila Česká republika do NATO

Před dvaceti pěti lety vstoupila Česká republika do NATO

11. 03. 2024
Rozšíření Severoatlantické aliance o tři středoevropské státy 12. března 1999 představovalo v období…