STÖCKLEIN, Hans. Des deutschen Nation Landsknecht

Šestnácté století v Evropě s sebou přineslo mnoho zásadních událostí, zvratů a nových fenoménů, které přirozeně zasáhly i oblast vojenství. Ani v tomto století neměl být v Evropě klid a mír, naopak série konfliktů evropských mocností označovaná jako italské války přetrvala z předchozího věku až do roku 1559. K tomu se opět připojily boje o náboženskou konfesi a reformu církve, tentokráte rozpoutané v říši, a pro střední Evropu vyvstalo nové nebezpečí v podobě válek s Osmany. Za těchto okolností zaznamenaly vojenské vědy značný rozvoj (jako vždy ve válečných časech) a profesionálním žoldnéřům se dařilo. V návaznosti na předchozí vývoj taktiky nadále vzrůstal význam pěchoty, která již byla schopna čelit železným pánům. První polovina tohoto století proto také bývá označována jako soumrak rytířstva. V pěchotním způsobu vedení boje čím dál více dominovala střelba, přičemž mezi střelnými zbraněmi se nadále prosazovaly hlavně zbraně palné. Souhra těchto faktorů pak dala vzniknout jedné z ikonických postav tohoto období, lancknechtovi.

Lancknecht (též v němčině Landsknecht, či Lanzknecht) se jako označení pro příslušný typ žoldnéřské pěchoty objevuje už koncem 15. století. Jeho vznik je důsledkem nutnosti reagovat na bojové úspěchy organizovaných pěchotních formací Švýcarského spříseženství nebo českých žoldnéřů druhé poloviny 15. století. Jádro lancknechtů tak tvořila také sevřená a organizovaná formace pěchoty, vybavená dřevcovými zbraněmi, zpravidla píkami. Druhou, neméně důležitou složku pak tvořili střelci s palnými zbraněmi. Zvláštní kategorii pak tvořili takzvaní Doppelsöldneři, vojáci pobírající dvojitý žold, neboť v případě kontaktního boje stáli v první řadě. Jejich úkolem bylo rozrušit formaci pík nepřítele. Pro tento úkol byli vybaveni obouručními meči, kratšími a tedy lépe ovladatelnými dřevcovými zbraněmi či jinými kombinacemi atypických zbraní. Co se organizace týče, základními jednotkami byly pluky (Regimente), které se dále dělily na prapory (Fahnen) a ty na roty (Rotten). Tato organizační struktura zůstala v podstatě zachována ve většině armád dodnes.

Dalším charakteristickým rysem, který s fungováním těchto jednotek úzce souvisel, byl způsob jejich výstavby a financování. V principu se jednalo o žoldnéře, často však verbované z podobných lokalit a ve většině případů šlo o jednotky zřízené z pověření císaře. Díky tomu se nejednalo o čistě německý fenomén, řada příslušníků pocházela z francouzsko-německého pohraničí, Flander a Rakouska. Ačkoliv je jejich vznik a nejznámější vystoupení spojeno s císařskými barvami, výjimečně se lancknechti dávali najmout i do žoldu jiných panovníků, kupříkladu francouzského krále. I přesto se však v pozdějších stoletích stal německý lancknecht typizovaným obrazem císařského vojáka.

Tradiční, ač na svou dobu nezvyklý, byl používaný oděv. Ačkoli se v průběhu let výrazně měnil, vždy byl typický svou výstředností jak v barevných kombinacích, tak střihem. Populární byly široké, nabírané rukávy s prostřihy, obdobně tomu bylo u nohavic, i když v menší míře pro zachování praktičnosti. Přes taktéž prostřihávaný vlněný kabátec oblékal lancknecht koženou vestu (Wams), pokrývku hlavy pak tvořil baret či klobouk. Ze zbrojí používali zpravidla bohatě kanelované plátové půlzbroje, nebo alespoň kyrysy. Jako ochrana hlavy pak sloužila například otevřená přilbice (tzv. Sturmhaube), nebo pod kloboukem nošená přilba typu lebka. Jako druh vojska, který se objevil ve většině konfliktů své doby, a díky jejich nezaměnitelnému vzhledu se lancknechti stávali často předmětem vyobrazení a uměleckých ztvárnění, například Albrechtem Dürerem nebo Danielem Hopferem. Díky tomu máme dobrou představu o jejich odívání, výstroji a výzbroji.

Útlá kniha Hanse Stöckleina Der deutschen Nation Landsknecht osmerkového formátu je vázána v plátěné vazbě. Stručně, avšak stylisticky zajímavě představuje vznik lancknechtů, každodenní život v rámci jednotky i jejich nejznámější bojová vystoupení, například v bitvě u Pavie roku 1525 nebo při obléhání Říma roku 1527. Kniha je doplněna patnácti reprodukcemi dobových obrazů, rytin a skic. I přes jejich relativně malý počet zde nalezneme díla A. Dürera, Lucase Cranacha staršího, malíře Hanse Wertingera a několika monogramistů. Kniha je tištěna frakturou, text je doplněn typografickými iniciálami a nenuceně tak budí historizující dojem. Titul, vydaný Bibliografickým ústavem v Lipsku roku 1935, je tak stručným nástinem vzniku lancknechtských jednotek, jejich organizace a odkazu.

Citace:

STÖCKLEIN, Hans. Des deutschen Nation Landsknecht. Leipzig: Bibliographisches Institut A.G., 1935.