Suezský průplav, postavený v letech 1859–69, je neodmyslitelně spojen se jménem Francouze Ferdinanda Lessepse. Na zrodu průplavu se však významně podíleli také Rakušané – Vídeň měla ve východním Středomoří politické i hospodářské zájmy. V padesátých letech XIX. století se kolem císařova bratra Maxmiliána soustředil okruh stoupenců aktivní zámořské politiky – Wilhelm von Tegetthoff, terstský magnár Pasquale Revoltella nebo ministr financí Karl Ludwig von Bruck. Vážně byl zvažován zábor opěrných bodů na březích Rudého moře, včetně Sokotry; Revoltella se stal viceprezidentem Společnosti Suezského průplavu a na plánech stavby průplavu se výrazně podílel stavitel Alois Negrelli von Moldelbe.
Po porážce v severní Itálii roku 1859 však Rakousko ztratilo o koloniální dobrodružství zájem. Ministr Bruck spáchal sebevraždu kvůli neopodstatněným obviněním z korupce, Negrelli zemřel ještě před začátkem prací na průplavu, arcivévoda Maxmilián odcestoval do Mexika a rakouský kapitál nejevil o Suezský průplav zájem. I přesto, že Rakousko své plány na pomezí Asie a Afriky nakonec nerealizovalo, zůstávala rakousko-uherská přítomnost v této oblasti i v dalších desetiletích mnohem významnější než ve vzdálenějších mimoevropských oblastech.