Švýcarská pistole P 06/29

Poslední dekáda 19. století, zejména její druhá polovina, patřila na poli zbrojní techniky především vývoji samonabíjecích a automatických zbraní. První samonabíjecí pistole, jež se na trhu objevily, nemohly uniknout pozornosti armádních kruhů. Švýcarská vojenská správa, zkoušela řadu nových konstrukcí sice již od roku 1892, avšak rozhodnutí o konečném zavedení samonabíjecí pistole do výzbroje přinesly až zkoušky na podzim roku 1898. Ze zkoušených pistolí se do užšího výběru dostaly modely Borchardt-Luger a Mannlicher. Z dalších zkoušek na jaře 1899 vyšla vítězně německá konstrukce, označovaná Parabellum podle telegrafní adresy zbrojovky Deutsche Waffen- und Munitionsfabriken (DWM). Švýcarská konfederace se tak stala prvním státem světa, jejíž armáda zavedla do výzbroje samonabíjecí pistoli.

Ordonnanzpistole Parabellum Mod. 1900, jak znělo její zaváděcí označení, stála na počátku konstrukční řady švýcarských armádních pistolí, zařízených na náboj 7,65 mm Parabellum. Za ní následoval Modell 1906, vyráběný německou mateřskou továrnou DWM, ale také domácí zbrojovkou v Bernu (Waffenfabrik Bern – W+F). Zařízení výroby armádních pistolí Parabellum na domácí půdě vyvolalo přerušení dodávek z Německa, kde oba výrobci, DWM a zbrojovka v Erfurtu (Königliche Gewehrfabrik Erfurt), museli během válečných let 1914–1918 přednostně plnit objednávky německé císařské armády.

Na sklonku dvacátých let došla švýcarská vojenská správa k nemilému zjištění, že pistole a revolvery dodávané bernskou zbrojovkou jsou v porovnání s cenami v zahraničí příliš drahé. Jestliže první partie pistolí domácí provenience z roku 1918 stály 400 švýcarských franků za kus a v roce 1926 cena jedné pistole činila 225 franků, považovala ji stále za vysokou.

Práce na zjednodušení konstrukce, a tedy snížení výrobní ceny, přinesly řadu změn.

Došlo k vypuštění závěsného oka pro závěsný řemínek, dřevěné střenky nahradily plastové výlisky, přední stěna rukojeti dostala přímý tvar, napínací kruhové hmatníky dostaly hladký tvar bez vroubení stejně jako plocha záchytu zásobníku, manuální pojistka a demontážní páčka prodělaly tvarové změny zjednodušující jejich výrobu. Zjednodušení se promítlo také do výroby a konečného tvaru boční destičky. Odstranění záchytu závěru a dlaňové pojistky se prosadit nepodařilo, jelikož obě změny znamenaly funkční rozdíly oproti předchozím zavedeným modelům. V rámci úspor došlo ovšem ke snížení počtu zásobníků ke každé zbrani ze tří na dva. Finální cena se tak snížila na 160 franků.

První objednávku na 5000 pistolí, jež dostaly označení P 06/29 (Die Pistole 06/29), získala bernská zbrojovka v roce 1930, ovšem prvních 720 pistolí vyrobila až v průběhu roku 1933. Řadu výrobních čísel zahájila u čísla 50 001. Kontinuální číslování zbraní vyrobených pro armádu a policii skončilo v roce 1946 číslem 77 941. Celkově tak švýcarské ozbrojené složky odebraly 27 941 pistolí.

Bernská zbrojovka pistole P 06/29 vyráběla rovněž pro civilní sektor, ty však byly pro rozlišení označeny písmenem P (Privat) před výrobním číslem. Jejich výrobní čísla ležela v řadě P 25 001–P 26 600, avšak kromě těchto 1600 kusů vyrobených v letech 1938–1944 sestavila ještě 317 pistolí s čísly navazujícími na ukončenou číselnou řadu pro armádu, měly tedy čísla P 77 942–P 77 258; všechny pocházejí z roku 1947.

Exemplář z roku 1944 získalo muzeum v roce 2020 koupí od firmy Sběratelské zbraně, s r. o.

Ráž: 7,65 mm Parabellum

Celková délka: 241 mm

Délka záměrné: 215

Délka hlavně: 120 mm

Výška: 139 mm

Šířka: 36,3 mm

Kapacita zásobníku: 8 nábojů

Hmotnost: 926 g