Na počátku nového tisíciletí naše kompetentní orgány usoudily, že by bylo vhodné vybavit Útvar speciálních operací Vojenské policie (SOG) pozorovacím a monitorovacím systémem použitelným k plnění úkolů ofenzivní i defenzívní povahy. Po dlouhém a náročném výběru padla volba na výrobky americké firmy Rotomotion, LLC s označením SR 20. Šlo o menší průzkumné vrtulníky poháněné výkonným elektromotorem, který byl napájen až čtveřicí lithiových baterií. Ty mu umožňovaly operační limit asi 30 minut.
Výhodou tohoto řešení bylo kromě zavedené a osvědčené technologie také to, že prostředek byl téměř nehlučný, což by byla v bojovém pásmu velká deviza. Samotný vrtulníček SR 20, ovládaný speciálním počítačovým vybavením, byl v rámci zadaných požadavků pouze létající základnou nesoucí průzkumné a spojovací prostředky. Tvořil součást celého kompletu vybavení pro speciální operace a samostatné vedení obrany jednotky, označovaného u nás SOM-4. Do jeho vybavení patřily především dvě zodolněné Tatry T-815 SOT vezoucí celou sestavu SR-20, systém elektronického zabezpečení perimetru se zdrojovými agregáty a ofenzivní i defenzivní speciální prostředky. Samotný systém SR 20 mohl díky vyspělému elektronickému vybavení podávat přehledně na obrazovku speciálního počítače Panasonic Toughbook údaje o situaci kolem chráněného objektu.
Vrtulník mohl pracovat ve zcela automatickém režimu vzletu, visu a přistání, nebo být v nouzových situacích řízen ručně pomocí klasické rádiové aparatury. Ovládali jej zpravidla operátor z pozemního řídícího stanoviště pomocí počítače s joystickem a bezpečnostní pilot kontrolující parametry nastavení vrtulníku. Střežený objekt byl kamerou zachycován automaticky a údaje telemetricky přenášeny na vzdálenost max. asi 800 m. Pokud se vrtulník příliš vzdálil od řídícího stanoviště, mohl zůstat viset na místě, nebo se automaticky vrátit do bodu vzletu, podle předvoleného programu. Původní kamerové vybavení bylo možné zaměnit za infračervené, případně panoramatické snímání. Podle záznamů z provozních deníků jednotlivých vrtulníků nebyl systém SR 20 v praxi příliš používán. Po nezbytném seřízení a záletu výrobcem jsou v denících zapsány pouze jednotlivé málo četné lety.
Z dochovaných strojů měl nejvíce nalétáno kus s výrobním číslem 020 134. Zde se mělo jednat o deset operačních letů v jihoafghánské provincii Hilmand v době mezi květnem až zářím 2007. Celý modul SOM-4 byl po stažení z misí uložen do armádních skladů a jeho části postupně využity u různých útvarů AČR. Zbylé komponenty modulu byly nabídnuty do sbírky VHÚ. Systém SR 20 pak byl spolu s tréninkovou soupravou operátora v roce 2016 převzat a prozatím uložen v Hlavním depozitáři Lešany.
Technické údaje vrtulníku SR 20:
Délka trupu 1540 mm
Šířka podvozku 355 mm
Výška 570 mm
Průměr hlavního nosného rotoru 1900 mm
Průměr ocasního rotoru 285 mm
Prázdná hmotnost 7,4 kg
Hmotnost s vybavením a bateriemi 11,6 kg
Napájení 8 a 16 Ah podle počtu sad baterií
Výkon motoru 1300 W
Stoupavost 122 m/min (2 m/s)
Maximální rychlost 18 m/s (65 km/h)