Třicátníci: sborník prací k desátému výročí bojů pěšího pluku 30 Aloise Jiráska

Jubilejní publikace prvorepublikových vojenských útvarů byly zpravidla vydávány u příležitosti založení konkrétního tělesa, ideální bylo, když se jednalo o jednotku s legionářskou minulostí a její vznik byl tak spojen s bojem za samostatnou republiku. Zdaleka ne všechny pluky však tuto podmínku splňovaly. Třicátý pěší pluk „Aloise Jiráska“ se však mohl opřít o jiný pilíř. Tím bylo jeho zásadní přispění do konsolidace nově vzniklého československého státu na konci roku 1918 a v roce 1919. „Rakušácká“ minulost pluku - vznikl spojením někdejšího c. a k. 30. zeměbraneckého (později střeleckého) a 98. pěšího pluku - byla s ohledem na dobu vzniku publikace vcelku pochopitelně odsunuta do pozadí.

Jak uvádí jeden z autorů knihy, kpt. Antonín Pospíšil, útvar si „utvořil tradici“ na počátku existence samostatného státu, kdy se zúčastnil obsazování pohraničí, konkrétně likvidace provincie Sudetenland, jež se nechtěla připojit k novému československému státu, ale přihlásila se k nedávno vyhlášenému tzv. Německému Rakousku. Pluk se totiž podařilo zásluhou pplk. Berana přivést z hroutící se italské fronty s velkou částí výzbroje a mohl tak sehrát pod jeho velením zásadní úlohu při vojenském zajišťování státního území. Na samém konci roku 1918 byl pluk navíc přesunut s podobnými úkoly na východní Slovensko, kde se jeho příslušníci zapojili v červnu 1919 do tvrdých bojů s maďarskými vojsky, kterým se podařilo dobýt značnou část slovenského území. Právě tato bojová zkušenost a přispění k stabilizaci území státu pomohla navýšit prestiž útvaru v českém prvorepublikovém prostředí a pluk se tak mohl vedle legionářských útvarů prezentovat jako jeden ze stavebních kamenů československé samostatnosti.

Drtivá většina textu se věnuje historii jednotky od okamžiku jejího odchodu z italské fronty na konci října 1918 až do ukončení bojů na Slovensku v létě roku 1919. V tom můžeme hledat určitou paralelu s tehdy vydávanými dějinami legionářských pluků, kde lze taktéž nalézt pouze jejich válečné osudy, nikoli pak už mírovou službu ve 20. letech. Publikaci otevírá několik slavnostních úvodníků, mimo jiné od tehdejšího ministra národní obrany (v době vydání knihy už i ministerského předsedy) Františka Udržala a senátora Václava Klofáče, který zastával stejnou funkci v prvních letech republiky. Oba politici, zvláště pak druhý jmenovaný, měli k pluku a jeho předchůdcům blízký vztah, neboť význačnou část svého života prožili v obcích Dolní Roveň a Dobříkov, odkud byli ke „třicátníkům“ rekrutováni branci. K jejich zdravici se svým textem dále připojil bývalý velitel 6. čs. divize z doby bojů o Slovensko, francouzský generál Chabord, a také tehdejší političtí představitelé Slovenska. K nejzajímavějším příspěvkům patří bezesporu vzpomínka plk. Julia Itze, posledního velitele 30. pluku v rámci rakousko-uherské armády.

Historii 30. pluku doplňuje i stručný přehled osudů čs. pěšího pluku 98, jenž byl na konci roku 1918 zorganizován na troskách bývalého vysokomýtského c. k. 98. pěšího pluku, který krom svého náhradního praporu upadl na konci války do italského zajetí. Jednotka byla vtělena do 30. pluku až v prosinci 1919 a dva její polní prapory se tak ještě stihly pod starým číselným označením zapojit do červnových bojů na Slovensku. K zdůraznění zásluh 30. pluku o československou samostatnost jsou v knize vedle 45 padlých uvedeni i příslušníci, již byli za svou statečnost vyznamenání čs. válečným křížem s příslušnou citací z divizního rozkazu.

Publikace byla vydána v červnu 1929 Výborem pro oslavy pěšího pluku 30 „Aloise Jiráska“ ve Vysokém Mýtě, a to v nákladu 5100 výtisků, přičemž 100 z nich bylo exkluzivně vytištěno na křídovém papíře s původní vazbou.

Citace:

Třicátníci: sborník prací k desátému výročí bojů pěšího pluku 30 Aloise Jiráska. Vysoké Mýto: Výbor pro oslavy pěšího pluku 30 „Aloise Jiráska“, 1929. 274 s.