V Hranicích na Moravě sídlily od poloviny 19. století vojenské vzdělávací ústavy. Hlavní část tamního areálu byla postavena v letech 1853–63 na základě návrhu architekta Carla Wilhelma von Doderera, postupně byly přistavovány další budovy. Od roku 1875 sídlila v Hranicích Vyšší vojenská reálná škola, od roku 1878 též Jezdecká kadetní škola. Za první světové války tam působila rovněž vojenská nemocnice a zajatecký tábor.
Po převratu 1918 se major Jindřich Bubla pokusil vojenské školy zachránit a sloučil je v Československou vojenskou reálku, na níž studovali i čeští frekventanti dalších vojenských škol někdejšího Rakouska-Uherska, avšak reálka byla 8. února 1919 zrušena.
O opětovném zřízení důstojnické školy bylo rozhodnuto nedlouho poté. Důstojnické kursy byly zahájeny v průběhu roku 1920, činnost akademie byla oficiálně zahájena 5. prosince 1920. Prvním velitelem akademie byl francouzský generál Kieffer, Francouzi Vojenskou akademii řídili až do roku 1923, kdy se velitelem akademie stal generál Vratislav Pech. Pechovým nástupcem v letech 1926–34 byl generál František Hněvkovský, nahrazený konečně generálem Otakarem Zahálkou (1934–39). Studium na akademii bylo původně dvouleté, roku 1937 však bylo zkráceno na jeden rok. Po mobilizaci v září 1938 byla činnost akademie přerušena.
Po okupaci českých zemí byla Vojenská akademie obsazena Němci, její likvidace byla dokončena k 31. červenci 1939. Budovy akademie využívaly v letech 1939–45 německé ozbrojené síly. Válku nepřežilo 260 bývalých vyučujících nebo absolventů hranické akademie. Po druhé světové válce byla akademie obnovena, avšak roku 1950 bylo vojenské vysoké školství přebudováno dle sovětského vzoru a akademie byla k 1. říjnu 1950 zrušena. Studium na ní za celou dobu její existence absolvovalo 8 296 frekventantů.