Historicky první a nejvyšší možné ocenění vojenských zásluh v habsburské monarchii představoval Vojenský řád Marie Terezie, jenž byl stejnojmennou panovnicí založen dne 18. 6. 1757 v reakci na vítězství rakouských vojsk nad pruskými silami v bitvě u Kolína. Udělován byl ve dvou, od roku 1765 ve třech třídách. Řád byl udělován výslovně jen za činy, které měly zásadní, ba rozhodující dopad na tažení a byly podniknuty z iniciativy daného vojáka, často dokonce bez opory v rozkazech velitelů. Tato skutečnost dala vzniknout oblíbenému mýtu, že byl řád udělován za úspěšné porušení rozkazu vyššího velícího důstojníka. Řád byl udělován bez ohledu na národnost, konfesi nebo hodnost nositele. Anomálií však bylo, že musel řádovou kancelář o udělení řádu sám požádat. O tom, zda se mu řádu dostane, rozhodovalo kolegium starších, již dříve vyznamenaných vojáků, nikoliv císař.
Roku 1884 upravil císař František Josef I. zákony týkající se řádů a vyznamenání a zrušil možnost získání šlechtického titulu skrze udílené řády. Výjimku tvořil právě a pouze Vojenský řád Marie Terezie, jehož nositelé měli právo na zisk šlechtictví až do pádu monarchie v roce 1918.
Popis:
Jednostranná náprsní dracounová hvězda řádu přináležela k jeho nejvyšší třídě, zvané též jako třída velkokřížníka. Je tvořena tereziánským křížem (tlapatým křížem s vlnkovitě prohnutými okraji) s kruhovým středovým medailonem položený na zeleném vavřínovém věnci. Na kruhovém středovém medailonu vodorovné stříbrné břevno v červeném poli představuje barvy rakouského znaku. Ve stříbrně vyšívaném mezikruží zlatě vyšitý opis: FORTITUDINI (Za statečnost) se zlatě vyšitou rozetou v horní části. Hvězda je podložena plátnem a pergamenem.
Exemplář přítomný ve sbírkách Vojenského historického ústavu pochází z pozůstalosti polního maršála Alfreda knížete von Windischgrätz.