Známý letecký konstruktér Ing. Jiří Matějček byl nejen autorem mnoha zdařilých letounů a kluzáků, ale podílel se i na rozsáhlých úpravách licenčních strojů Iljušin Il-14 a byl vedoucím kolektivu, který v rámci Výzkumného a zkušebního leteckého ústavu Praha v šedesátých letech minulého století úspěšně vyřešil projekt prvního československého vystřelovacího sedadla VS-1, určeného pro proudový cvičný letoun Aero L-39 Albatros.
Sériová výroba sedadla postupně dospěla k verzi BRI, kde jednotlivá písmena označovala variantu sedadla, raketový motor a integrální poutací systém pilota k sedadlu. Posledně jmenovaná funkce umožňovala letci se pouze zapnout po nastoupení do kabiny do postroje padáku PL-70 a sedadlo již pak automaticky splňovalo všechny požadované funkce poutání při letu i nouzovém opuštění stroje.
Sedadlo samotné vyspělo po dlouhých zkouškách, jak pozemních, tak letových, ve spolehlivý a lehký záchranný systém, umožňující pilotovi opustit letoun od nulové výšky až do letové hladiny 13 000 m, v rozmezí rychlostí 150 až 910 km/h. Jeho rozměry odpovídaly oběma kabinám L-39. Šířka byla 560 mm, výška podle polohy sedací vany až 1 180 mm a délka asi 1 000 mm. Hmotnost plně vystrojeného sedadla byla asi 80 kg. Sedadlo bylo většinou z výroby nastříkané šedivou barvou s galvanicky povrchovanými kovovými součástkami. Čalounické prvky byly z černé koženky.
Exponát vystavený před pátým prototypem L-39 v hlavní hale Leteckého muzea VHÚ byl již klasickým sériovým výrobkem, ale nesl ještě tužkou označení P a X02, což by ukazovalo na přední pilotní místo prvního létajícího prototypu XL-39-02. Do sbírky VHÚ byl získán převodem z VZLÚ Praha v roce 1987.