První československý vrtulník, později vyráběný i sériově, byl konstrukcí kolektivu Ing. Jaroslava Šlechty a vycházel ze zkušeností předešlého vývoje. Stavba prototypu HC-2 začala v prototypovém oddělení továrny Aero v roce 1951. Později přešla konstrukce a prototypové dílny do VZLÚ, kde vývoj pokračoval. První volné lety s ním provedli v Letňanech Jiří Bláha a kpt. Josef Němeček počátkem prosince 1954. Stroj později prodělal řadu změn a úprav, které se týkaly i podstatných částí jeho konstrukce.
Na programu vývoje se podíleli také zkušební piloti Ing. Rudolf Duchoň a Zdeněk Pondělíček. Ten provedl také v září 1958 spolu s mechanikem Jaroslavem Písaříčkem etapový přelet do Bruselu na Expo 58. Po jistou dobu nesl také státní poznávací značku OK-IVA.
Dne 27. června 1959 s ním Ing. R. Duchoň ustanovil světový rychlostní rekord na sto kilometrové bázi výkonem 120,182 kmh¯¹. Téhož dne pak Z. Pondělíček s dalším členem posádky pokořili rychlostí 114,248 kmh¯¹ dosud platný rekord v kategorii vrtulníků do hmotnosti 1 000 kg.
Na vrtulník byly v rámci výzkumu montovány různé aparatury pro sledování vlastností draku a ovzduší. Prototyp zůstal nadále ve stavu VZLÚ a nebyl konvertován pro motor M-110 H. Poslední let s pilotem Z. Pondělíčkem byl zaznamenán dne 9. srpna 1965. Stroj nalétal celkem 468 h při 2 678 startech. Mimoto naběhal mnoho hodin na zemi v rámci zkoušek a konzervací.
Do sbírky VHÚ byl z VZLÚ předán v létě roku 1967 a stal se tak jedním z prvních exponátů nově vznikající výstavy o historii našeho letectví. Od března roku 1991 prodělal revizi v Leteckých opravnách Trenčín, během níž získal původní prototypové označení.
Motor Praga DH o výkonu 82 k (60 kW), opatřeným ventilátorem pro nucené chlazení
Průměr nosného rotoru 8,80 m
Délka 10,46 m
Hmotnost prázdného vrtulníku 370 kg
Vzletová hmotnost 580 kg
Maximální rychlost 126 km/h
Dostup 3 000 m
Dolet 150 km