WAŁĘSA, Lech. Droga nadziei

Dne 29. září 1943 se v západopolské vsi Popowo narodil Lech Wałęsa, polský disident a později politik, spoluzakladatel a první předseda Solidarity, prezident Polské republiky v letech 1990‒1995 a držitel Nobelovy ceny za mír.

Když v létě 1980 znovu vypukly v polských průmyslových podnicích stávky za práva dělníků a nezávislost odborů, v čele protestujících v Gdaňských loděnicích stanul místní elektrikář Lech Wałęsa. Při jednáních s komunistickou vládou pak zastupoval nejen gdaňské, ale i další polské dělníky a pomohl docílit vzniku nezávislého odborového hnutí, jež si získalo název Solidarita, pod nímž vstoupilo do dějin.

Do Gdaňských loděnic Wałęsa poprvé nastoupil v roce 1967 a již v prosinci 1970 se tam zapojil do stávky. Ve dnech 14.‒22. prosince toho roku došlo k rozsáhlým protestům dělníků v Gdyni, Gdaňsku, Štětíně a Elblągu v reakci na nepřiměřené zvýšení cen masa a jiných potravin. Protesty byly násilně potlačeny za mohutného nasazení polské armády (viz zde – https://www.vhu.cz/exhibit/wojsko-polskie-w-wydarzeniach-grudniowych-1970-roku-materialy-z-sympozjum-17-grudnia-1990-r/ ). Za oběť padlo přes 40 lidí, z nichž někteří byli dělníky právě v Gdaňských loděnicích.

Wałęsa následně často vystupoval proti komunistickému režimu a bojoval za uctění památky zabitých loďařů, což mu během 70. let přineslo opakované represe (výslechy a zatýkání, nucené uvolnění z práce) a v roce 1976 dokonce propuštění z loděnic. Bezprostředně poté se začal angažovat v ilegálních odbojových organizacích, a když 14. srpna 1980 propukla stávka v Gdaňských loděnicích, sehrál v ní klíčovou roli při jednání mezi protestujícími dělníky a vládou. Wałęsa se spolupodílel na založení hnutí Solidarita, jež bylo zprvu uznáno za nezávislou odborovou organizaci, a 17. září 1980 byl zvolen do jejího čela.

Už v prosinci 1981 byla ovšem Solidarita delegalizována a Wałęsa byl na základě stanného práva vyhlášeného generálem a tehdejším prvním tajemníkem polské komunistické strany Wojciechem Jaruzelskim znovu zatčen (viz https://www.vhu.cz/exhibit/stan-wojenny-w-polsce-1981-1983/ ). Propuštěn byl teprve o necelý rok později. Posléze působil až do konce 80. let jako vůdce ilegální Solidarity, která pokračovala ve své činnosti jako podzemní hnutí. Už v roce 1983, kdy se Wałęsa vrátil do loděnic jako řadový elektrotechnik, obdržel za svou činnost Nobelovu cenu míru. Tu za něj v Oslu převzala jeho manželka.

V roce 1988 vypukla další stávka, jejímž cílem bylo zlepšit postavení odborů, respektive Solidarity v Polsku. V jejím důsledku byla Solidarita legitimována jako nekomunistická politická strana Polska. Jako taková v roce 1989 poprvé vyhrála částečně svobodné parlamentní volby a zahájila přeměnu komunistického režimu v liberální kapitalistickou vládu. Sehrála tak roli při rozpadu východního bloku a zakončení studené války.

V prosinci 1990 byl Wałęsa zvolen polským prezidentem, jímž byl do roku 1995. V dalších volbách již neuspěl, jeho politická role postupně oslabovala a pro názorové neshody také v roce 2006 vystoupil ze Solidarity. Nevzdal se své kritiky polské i zahraniční politiky a boje s ekonomickou nerovností ani v rámci kapitalistického systému.

Představovaná kniha je sbírkou pamětí jak samotného Wałęsy, který je pod ní podepsán, tak řady jeho spolupracovníků, přátel a dalších účastníků protestních událostí v Polsku. Zároveň je doplněna o zápisy z jednání Lecha Wałęsy a dalších s vedením loděnic a zástupci komunistické vlády. Byla vydána poprvé samizdatem v roce 1988 a poté znovu v letech 1989‒1990, tedy ještě předtím, než byl Wałęsa zvolen prezidentem. Nejedná se tedy o klasické paměti, které osobnosti sepisují na sklonku svého života. Kniha sice představuje Wałęsův život od dětství, ale dopodrobna se zaměřuje zejména na jeho činnost během 70. a první poloviny 80. let. Krystalizuje v ní obraz nejen tehdejšího disidenta a pozdějšího polského prezidenta, ale také obraz polského dělníka a společnosti té doby.