Stále rostoucí rychlost proudových bojových letounů si vynutila i konstrukci speciálních, takzvaných „stuhových“ padáků, které bylo možné otevřít krátce po opuštění stroje, aniž by došlo k roztržení vrchlíku. S tímto typem padáku začali experimentovat Němci v souvislosti se zaváděním letadel s tryskovým pohonem. Na letounech řady MiG byl u nás používán sovětský padák Raketa, který umožňoval bezpečné seskoky do rychlosti 600 km/h při minimální výšce 150 m nad terénem. Měl vrchlík o ploše 60,35 m², složený ze 144 hedvábných stuh o šířce 54 mm a svedených do 24 nosných šňůr. Ty byly uchyceny k popruhovému nosnému postroji, opatřenému ocelovými úchyty, který mohl nést i kyslíkový dýchací přístroj. Hedvábný vak vrchlíku chránil padák při otevírání při vyšších rychlostech. Do kompletu pak náležel ještě výtažný padáček, sedací polštář a transportní vak. Padák bylo možné otevřít ručním uvolňovačem, nebo automaticky pomocí přístroje KAP-3. Rozměry zabaleného padáku byly 400 x 380 x 230 mm a hmotnost maximálně 19,6 kg. Náš exemplář byl licenčně vyroben v roce 1958 v Krasu Chornice a předán armádě. Záznamník se bohužel nedochoval, takže není známa historie jeho používání. Do sbírek VHÚ se dostal v roce 1986 koupí od soukromníka a následně byl uložen v depozitáři. V roce 2005 byl nainstalován ve výstavě „Letadla a létání ve Kbelích“, kde se ve výborném stavu nachází dodnes.