Základy první československé pětiletky

Národní shromáždění ČSR schválilo 27. října 1948 Zákon o prvním pětiletém hospodářském plánu rozvoje Československé republiky. Stalo se tak nedlouho před ukončením tzv. dvouletého plánu, jakéhosi pilotního projektu, který měl pomoci nasměrovat Československo k cestě centrálně plánované ekonomiky. O započetí pětiletého cyklu, tedy stejné periody, kterou používali i v SSSR, bylo rozhodnuto již v předúnorové éře. Plán byl určen pro léta 1949-1953 včetně a zahrnoval obrovské množství oborů lidské činnosti, od těžby až po kulturní sféru. Je nutné upozornit, že s provedením pětiletky souhlasily i demokratické strany zastoupené v Národní frontě.

Brožura Základy první československé pětiletky vydaná Ministerstvem informací předkládá důvodovou zprávu k zmíněnému zákonu a také jeho plné znění. Na podporu realizace pětiletého plánu jsou zde uveřejněny referáty tří špiček Komunistické strany Československa: Klementa Gottwalda, Antonína Zápotockého a Rudolfa Slánského. Řeč prvního z nich pochází ještě z doby před komunistickým převratem. V říjnu 1947 Gottwald na schůzi Ústřední plánovací komise předeslal potřebu odstartovat první československou pětiletku a to počínaje rokem 1949. Zajímavostí je i přepis nadšené odpovědi tehdejšímu ministerskému předsedovi, která vyšla z úst člena plánovacího týmu Eduarda Outraty, někdejšího prvorepublikového ředitele Zbrojovky Brno a ministra financí v Benešově exilové vládě. Ten si udržel vysoké postavení i po únoru 1948 a komunistická perzekuce ho dostihla až v 50. letech.

Proslovy Zápotockého a Slánského jsou pak již přímo z října 1948 a slouží k propagaci nutnosti schválení již připraveného zákona. Zápotocký zde mluví také o Marshallově plánu, který je prý pro naši společnost nepřípustný, neboť je to lichvářská půjčka, jejímž úrokem je vzdání se politické samostatnosti a hospodářské nezávislosti – nechce se stávat vazalem amerického kapitálu a amerických kapitalistů. Upřednostňuje dočasné odříkání a shromažďování kapitálu. Slánský pak ve své řeči zdůrazňuje nutnost soustředit investice do těžkého průmyslu a stavebnictví. Z agresivního stylu obou řečníků je možné vytušit, že i v Československu už vládnoucí elita přistoupila k ostré „protizápadní“ rétorice.

V původním znění zákona se ještě nehovoří o maximalistickém upřednostnění těžkého průmyslu nad lehkým a také zde není nijak direktivně vyhlášena zásadní změna politiky vůči rolníkům a drobným živnostníkům. V době schvalování plánu se však zostřovala jak mezinárodní, tak vnitřní politická situace v zemích vznikajícího východního bloku a podle sovětského vzoru se tak zvyšovaly tendence přistupovat k hospodářským problémům radikálněji. Pětiletý plán se tak dočkal ještě řady změn – posílila se zejména preference těžkého průmyslu, přičemž nejvíce prostředků bylo soustředěno na navýšení tempa zbrojení, o kterém se původní zákon vůbec nezmiňoval. Následky těchto změn na sebe nenechaly dlouho čekat. Po skončení pětiletého období již neodstartoval další pětiletý plán, nýbrž dvouleté provizorium, které mělo ukončit výrazné disproporce v ekonomice i v sociální sféře a nastartovat stagnující zemědělskou výrobu, která byla těžce zasažena kolektivizací.

Citace:

Základy první československé pětiletky. Praha: Ministerstvo informací a osvěty, 1948. 140 s.