Zákon o zřízení samostatného státu československého byl prvním schváleným zákonem Československa. Text byl sepsán v noci z 27. na 28. října v Praze a je pod ním podepsán Antonín Švehla, Jiří Stříbrný, Alois Rašín, František Soukup a Vavro Šrobár. V této době Národní výbor československý věděl, že porážka Rakousko-Uherska v první světové válce, a s tím spojené vyhlášení samostatného státu Čechů a Slováků je otázkou nejbližších dní. Snažil se proto připravit právní podklady k tomu, aby předání moci proběhlo pokud možno co nejklidněji. K vyhlášce s textem zákona byl přidán i vzkaz ministra zahraničí exilové vlády Edvarda Beneše (v textu podepsán původním jménem Eduard).
Preambule zákona oznamuje vznik samostatného československého státu. Následuje pětice článků nařízených Národním výborem v roli vykonavatele státní svrchovanosti. Dle čl. 1 má být forma státního zřízení určena Národním shromážděním (v tu dobu ještě neexistujícím). Čl. 2 stanovuje ponechání všech dosavadních zákonů a nařízení v platnosti. Čl. 3 podřizuje Národnímu výboru veškeré státní, krajské či samosprávné úřady. Dle čl. 4 nabývá zákon účinnosti 28. říjnem 1918 a poslední čl. 5 ukládá Národnímu výboru československému provedení zákona. Zajímavý je zvláště čl. 2 (tzv. recepční norma), kterým se tvůrci snažili zajistit kontinuitu a předvídatelnost práva i v nových poměrech. Samotná formulace byla značně nedokonalá a je patrné, že se v praxi musela spoléhat na „selský rozum“. Řada rakousko-uherských zákonů totiž nemohla ze své podstaty v podmínkách nového státu platit.
Paradoxně ve sbírce zákonů a nařízení se zákon o zřízení samostatného státu československého objevil až 6. listopadu 1918 pod číslem 11/1918 Sb. Důvodem byla skutečnost, že zákonodárci dali při číslování zákonů přednost zákonu o vyhlašování zákonů a nařízení z 2. listopadu 1918, kterým byla samotná sbírka zákonů a nařízení založena.
Vyhláška byla součástí původní sbírky Památníku osvobození.