F. Kupka: Návrhy stejnokrojů pro čs. armádu ve Francii

Významný český malíř a grafik František Kupka (1873–1957) vytvořil soubor pěti akvarelových maleb, na kterých zobrazil návrhy stejnokrojů pro vznikající československou armádu. Protože žil dlouhá léta v Paříži, je pochopitelné, že vycházel z francouzských vzorů.

František Kupka, Návrhy stejnokrojů pro čs. armádu ve Francii, 1918

Papír, akvarel, 47,5 x 41 cm.

Na prezentovaných akvarelech jsou zobrazeny stejnokroje pro příslušníky pěších, dělostřeleckých a jízdních pluků. Kompozičně zajímavě je řešen návrh stejnokrojů válečného invalidy a zdravotnice, doplněn figurou krojované dívky. V pozadí je letmo naznačena polní ambulance. Na jedné z předloh je v detailech zobrazena autorova představa o vzhledu čepic a stejnokrojových součástí (výložky, knoflíky). Tvar čepic opět kopíruje francouzský motiv képi.  U stejnokrojů pro příslušníky jízdních pluků nalezl inspiraci v sokolském kroji (červená košile). Velmi podstatná je také československá státní a vojenská symbolika, se kterou autor pracoval na těchto předlohách. Objevuje se zde státní vlajka v kombinaci bílé a červené barvy a vojenský prapor 21. čs. střeleckého pluku s emblémem ČS a se zemskými znaky ve čtyřech rozích.

František Kupka žil již před první světovou válkou několik let v Paříži, a tak se mohl hned  v létě roku 1914 přihlásit do řad českých a slovenských dobrovolníků na straně dohodových zemí. Jako příslušník roty Nazdar se účastnil v květnu roku 1915 bitvy u Arrasu. Poté onemocněl a do frontových zákopů se již nevrátil. O to intenzivněji se mohl během války zapojit do politické a propagační práce pro čs. legie. Jako předseda České kolonie v Paříži úzce spolupracoval s představiteli našeho zahraničního odboje – T. G. Masarykem, E. Benešem a M. R. Štefánikem.  V říjnu roku 1918 vstoupil opět do aktivní služby v čs. zahraniční armádě ve Francii, k  21. střeleckému pluku. V té době vytvořil první návrhy uniforem nové československé armády. V hodnosti kapitána se následujícího roku vrátil do Československa. Jako vedoucí Uměleckého sboru MNO stál u zrodu myšlenky vzniku Památníku odboje, dnešního Vojenského historického ústavu.

Kvaš, papír, akvarel, 26 x 36 cm.

Umělecká díla byla získána do sbírky Vojenského historického ústavu v Praze formou daru od paní Hany Benešové v roce 1929.

Ilona Krbcová