František Král

I hrdinové z východní fronty komunistickému režimu vyhovovali nejvíce, pokud byli již mrtví. Nemohli tak soudruhům komplikovat falšování historie i jejich vládnutí. Tak se mezi čítankové hrdiny kdysi dostal i španělský interbrigadista František Král, přestože by to po válce neměl asi nijak jednoduché…

Narodil se 29. ledna 1914 v obci Slavíkovice na Vyškovsku a po maturitě na Vyšší průmyslové škole v Pardubicích absolvoval během vojenské presenční služby školu pro důstojníky těžkého dělostřelectva v záloze. Po návratu do civilu v doznívající světové hospodářské krizi se nesnadno hledala práce a tak František nastoupil na podzim 1934 službu u pohraniční Finanční stráže v Orlických horách, kde se rychle seznámil s narůstajícím fanatismem a agresivitou henleinovců. To v něm probudilo citlivější vnímání celoevropské politiky, kdy nešlo přehlédnout ani angažmá hitlerovského Německa a fašistické Itálie ve španělské občanské válce.

Při Králově levicovém myšlení se proto není co divit, že na jaře 1937 svlékl finančnickou uniformu a zmizel tajně do Španělska, kde vstoupil do řad interbrigád. Zpočátku velel jedné z čet kulometné roty Jana Žižky z Trocnova a později bojoval jako zástupce velitele dělostřelecké baterie Karla Liebknechta a v závěru organizovaného nasazení interbrigadistů sloužil ve štábu 129.mezinárodní brigády.

V bojích s frankisty i německými a italskými jednotkami byl několikrát raněn, ale také vyznamenán Řádem španělské republiky. Do vlasti se vrátil v červnu 1938, aby stihl jako podporučík dělostřelectva v záloze zářijovou mobilizaci v řadách Dělostřeleckého pluku 302 i prožít hořkost i následnou potupu mnichovského diktátu.

Po okupaci českých zemí hledal další možnost boje s nacisty, odešel do Polska a po jeho porážce skončil v internaci v Sovětském svazu. Zde však více než dva roky čekal na novou příležitost k boji a postupně poznával zrůdný sovětský režim. Až v únoru 1942 František Král v Buzuluku konečně oblékl opět československou uniformu a v následujícím roce se zúčastnil tvrdých bojů u Sokolova, kde velel četě protitankových pušek.

V bojích u Kyjeva, Bílé Cerekve a Žaškova již velel v hodnosti poručíka dělostřelecké baterii. Vrátit se do osvobozené vlasti mu však nebylo dopřáno. Život Františka Krále ukončila 17. ledna 1944 německá střela v obci Buzovka u Žaškova. Jeho odvaha byla vždy nepřehlédnutelná a tak byl již za boje u Bílé Cerekve, kde jeho baterie zničila řadu německé obrněné techniky, navržen k udělení Zlaté hvězdy hrdiny Sovětského svazu, ale místo toho dostal „pouze“ sovětský Řád Vlastenecké války I. stupně.

Vysvětlení lze hledat beze sporu i v tom, že již tehdy byla čs. armáda na východní frontě totálně „profízlovaná“ donašeči z řad komunistů. Potvrzení tohoto faktu hledejme dokonce až v roce 1950, kdy začínala v rámci stalinských procesů v Československu štvanice na interbrigadisty. Tehdy se ověřovaly dokonce i názory mrtvých. Jeden z udavačů znovu potvrdil, že František Král přes „jeho domlouvání“ velice ostře kritizoval sovětský režim a vedl „demoralizační řeči“. Skuteční hrdinové to nemají nikdy lehké, protože ke své škodě používají vlastní rozum…

Jindřich Marek