František Žák - Jeden z mnoha tisíců…

Do čítanek a učebnic dějepisu se z řad válečných hrdinů dostává vždy jen několik málo osobností. Ostatním je souzeno státi se pro nás jen anonymními tvářemi na dobových fotografiích. Připomeňme si proto dnes za všechny jednoho z řady tisíců „obyčejných“ legionářů.

František Žák se narodil 24. července 1896 v Pouchobradech (nyní část obce Sobětuchy) u Chrudimi. V Praze se vyučil kovářem a kamarádi jej přemluvili, aby navštívil přednášku univerzitního profesora T. G. Masaryka pro dělnickou mládež. Na charizmatickém panu profesorovi mu mimo jiné imponovalo, že se kdysi také učil na kováře. S vypuknutím světové války musel subtilní mladík obléci uniformu c. k. zeměbraneckého pěšího pluku č. 12 v Čáslavi a po krátkém výcviku odjet na ruskou frontu. Tam se dozvěděl o „vlastizrádné“ činnosti profesora Masaryka v zahraničí a rozhodl se jej následovat. Dne 5. června 1916 byl zajat a již 1. října se mu podařilo podat přihlášku do legií. Pro byrokratické průtahy z ruské strany byl však teprve 30. června 1917 včleněn do 11. roty 1. čs. střeleckého pluku „Mistra Jana Husi“. S tímto slavným plukem se zúčastnil dlouhé řady bojů s bolševiky, včetně dobytí Kazaně s ukořistěním zlatého carského pokladu. Až v únoru 1920 se dostal po plavbě na lodi Traz­‑Os­‑Montes z Vladivostoku přes zastávky v Japonsku, Číně, Cejlonu či Suezu do Terstu domů.

U velké hrušně, kde se kdysi rozloučil před odchodem do války s maminkou, zastavil kolemjdoucího chlapce a ptal se ho, zda zde bydlí ještě paní Kateřina Žáková. Hoch se hrdě hlásil k tomu, že je to jeho maminka! Teprve teď mladý legionář zjistil, že ten kluk je jeho nejmladší bratr! Cesta kolem světa na trase monarchie – republika pro něj konečně skončila. Záhy se však nechal zlákat ke službě u četnictva a po absolvování četnické školy v Košicích prožil řadu let náročné služby na Podkarpatské Rusi a na Slovensku.

V kritickém roce 1938 působil v pohraničních jednotkách Stráže obrany státu na maďarské hranici. Své legio￾nářství bral po celý život jako mravní závazek, proto po celou okupaci aktivně působil v rodném kraji v odboji. Vše změnil až únor 1948, po němž František s odevzdaným úsměvem říkal, že nacisté jej vyhodili jako legionáře od čet￾nictva v roce 1941 s důchodem, avšak komunisté jej svlékli z uniformy bez důchodu. Zemřel 6. října 1967 po dlouhé zákeřné nemoci v Karlových Varech. Před smrtí se poprvé začetl do Švejka, kterého předtím odmítal číst, a s častým smíchem, jenž mu ulehčoval bolestivé umírání, odpustil Jaroslavu Haškovi dezerci z jejich pluku.

Jindřich Marek

Připraveno pro rubriku Kalendář hrdinů Lidových novin a serveru Lidovky.cz, kde byl text zveřejněn 27. července 2018.