Galský kohout a český lev: slovem a obrazem o vojenských vztazích Francie a Československa

Vojenský historický ústav Praha připravil reprezentativní publikaci o československo-francouzských vojenských vztazích v první polovině dvacátého století, která navazuje na úspěšnou výstavu v Paříži.

V roce 2008 se v prostorách Musée de l´Armée, ve slavné pařížské Invalidovně, konala výstava Francie a Československo v letech 1914-1945, která nesla podtitul Léta nadějí, zkázy a bojů na společných frontách. Ten samý název nese i nyní vydávaná, téměř třísetstránková publikace, která výstavu převádí do knižní podoby a dále ji rozvíjí.

Česko-francouzské, resp. československo-francouzské vojenské vztahy patřily v daném období k mimořádně intenzivním. Francie byla v meziválečném období naším hlavním spojencem a z jejích vojenských zkušeností také v mnohém čerpala nově vznikající československá armáda. Velice čilé byly i politické či kulturní vztahy mezi oběma státy. Materiálu pro výstavu a knihu bylo mnoho. Autorovi publikace, PhDr. Karlu Strakovi Ph.D, se podařilo do knižní podoby zdařilým způsobem přenést především početný obrazový materiál, který byl na výstavě prezentován před mezinárodní veřejností. Čtenář v knize proto najde desítky dobových fotografií, kreseb, dokumentů a dalších materiálů, z nichž si dokáže udělat zcela přesný obrázek o šíři a hloubce vzájemných vztahů. V drtivé většině jde o mimořádné exponáty VHÚ Praha.

Publikace je pojata jako trojjazyčná, veškeré texty jsou v češtině, francouzštině a také angličtině. Vedle hlavních statí tvoří důležitý textový prvek knihy i početné medailony těch osobností, které utvářely československo-francouzské vztahy. Počínaje politiky T. G. Masarykem, E. Benešem, M. R. Štefánikem, přes umělce a vojáky zároveň – Františka Kupku, Otto Guttfreunda, Vojtěcha Preissiga, až po vysoké vojenské představitele francouzské i československé generality či jednotlivé vojáky, především letců bojujících ve Francii v roce 1940.

Kniha je stejně jako výstava rozčleněna na tři hlavní oddíly. V prvním – Na společné frontě – je zachyceno období první světové války, zároveň jsou zde ale nastíněny i počátky česko-francouzských vztahů, které se významněji začínají rozvíjet v polovině 19. století. Za pozornost určitě stojí nejen snímky z frontového života českých dobrovolníků, ale i některé válečné kresby malíře Františka Kupky, který za první světové války působil jako dobrovolník v Cizinecké legii, konkrétně v rotě „Nazdar“.

Druhá část nazvaná Meziválečné naděje mapuje léta 1918 až 1938 a je nejrozsáhlejší. Velká pozornost je věnována generálu Maurice Pellému, který v roce 1919 působil jako náčelník Francouzské vojenské mise v Československu a zároveň byl jmenován náčelníkem československého Generálního štábu, jehož budování řídil. Generál je ve své vlasti dodnes velice váženou osobností dějin francouzského vojenství. K unikátním patří třeba Pelléovy kresby z jeho skicáře – prozrazují generálův velice slibný kreslířský talent. Vedle těchto ryze osobních dokumentů nabízí kniha i reprodukce zcela zásadních politických listin, které utvářely dějiny: jde v prvé řadě o reprodukce jednotlivých listů Mnichovské dohody ze září 1938.

Třetí část knihy má název Za společným vítězstvím. Jedna z jejích kapitol se věnuje popisu formování československých jednotek ve Francii v letech 1939-1940 a jejich nasazení na frontě, další pak líčí jejich přímé boje s nacistickými vojsky v létě roku 1940. Je zde také významným způsobem zachyceno působení československých pilotů na francouzském území; titíž letci se posléze zapojili, už coby příslušníci RAF, do bitvy o Británii. Závěrečná část knihy zobrazuje největší bojovou činnost československých pozemních jednotek v západní Evropě: obléhání přístavu Dunkerque Československou samostatnou obrněnou brigádou.

Jak píše v úvodu Karel Straka, „výstava i tato kniha představují renesanci muzejního vyjádření vztahů obou zemí v moderních dějinách… Přáním autorů této publikace je, aby se stala poctou práce jejich předchůdců, odborníků někdejšího Památníku osvobození, na který dnes navazuje Vojenský historický ústav Praha. V období mezi dvěma světovými válkami zanechali jako první stopy novodobého československého vojenského muzejnictví na území Francie.“