Gustav Svoboda - Pod palbou vyprošťoval tanky

Ani statečný boj proti německým jednotkám neochránil Gustava Svobodu před komunistickým žalářem. Naopak, spojenecké tanky totiž zachraňoval na západní frontě.

Gustav Svoboda (1917–2009) se věnoval i vojenským dějinám. FOTO: VHÚ Praha

Narodil se 30. září 1917 ve Vodňanech. Za mobilizace v září 1938 sloužil u dělostřelectva v jižních Čechách. Na Nový rok 1940 opustil domov, společně s bratrem a čtyřmi dalšími dobrovolníky překročil slovenské hranice a přes Maďarsko se dostal do Jugoslávie, kde byl odveden do čs. zahraniční armády. V Agde v jižní Francii byl v březnu 1940 zařazen do dělostřeleckého pluku 1. Po porážce Francie evakuoval 24. června lodí do Británie. Zde byl zařazen do dělostřeleckého oddílu 1.

Na frontě u Dunkerku v letech 1944 a 1945 velel předsunuté dílně brigádních tankových dílen. Řídil vyprošťování a odsun poškozených tanků z minových polí v nepřátelské palbě. Odrazil německý protiútok střelbou z poškozeného tanku. Za to a za zajetí německého rotmistra byl Svoboda vyznamenán Československou medailí Za chrabrost.

Po únoru 1948 zůstal v armádě, Vysokou školu válečnou absolvoval v červnu 1949. Působil jako náčelník týlu 5. dělostřelecké divize. Jako nekomunista a západní voják byl v roce 1955 přeložen na Vojenskou akademii Klementa Gottwalda jako učitel katedry vojskový týl, 14. srpna 1957 byl zatčen, nezákonně odsouzen za držení údajně nedostatečně znehodnocených zbraní na 30 měsíců vězení a z hodnosti podplukovníka degradován na vojína.

V roce 1968 byl soudně rehabilitován, ale za normalizace jeho rehabilitaci MNO nevzalo na vědomí, takže v roce 1978 opustil armádu v hodnosti vojína v záloze. Pracoval jak horník a později v Ústavu skladového hospodářství. Po pádu komunismu byl rehabilitován, povýšen na plukovníka ve výslužbě a 22. září 1993 jmenován do hodnosti generálmajora v. v.

Působil v Československé obci legionářské a stal se vojenským historikem. Mnohá témata pro českou historiografii otevíral. Již v roce 1991 uspěl se studií „1. čs. divize ve Francii 1939/1940“ v celostátní soutěži historických prací Československého svazu protifašistických bojovníků (ČSPB). Počátkem devadesátých let vydal soupis padlých čs. vojáků exilové pozemní armády na západě „Ti, kteří se nevrátili“. Angažoval se také v péči o čs. válečné hroby. V roce 1996 vydal příručku „Čs. válečné hroby v zahraničí“, podávající vůbec poprvé přehled všech bojišť a pohřebišť prvního i druhého odboje. Zemřel v Praze 14. března 2009.

TOMÁŠ JAKL

Připraveno pro rubriku Kalendář hrdinů Lidových novin a serveru Lidovky.cz, kde byl text zveřejněn 11. března 2016