Hokejové události před 45 lety ohlašovaly konec reformní éry

V počátku jara 1969 se v Československu seběhly dvě události, které předznamenaly konec reformního komunistického programu z jara 1968. Po vítězných zápasech na MS v hokeji ve Stockholmu následovalo masové vystoupení čs. veřejnosti, posléze se odehrálo zasedání předsednictva ÚV KSČ, na němž reformisté prohráli a do čela strany se postavil Gustáv Husák.     

Domácí sportovní veřejnost jevila o mistrovství světa v hokeji ve švédském Stockholmu velký zájem, neboť Československo v hokeji tradičně vynikalo. Po vítězství týmu ČSSR nad Sověty 2:0 se večer 21. března v počtu 500 až 2 000 osob shromáždili na Václavském náměstí v Praze nadšení občané slavící vítězství nad sbornou. „Naši chlapci“ pokořili nejen mistry světa, ale zároveň i reprezentanty okupační mocnosti.

Takto zápasy vnímali hokejisté i československá veřejnost. Druhá výhra nad Sovětským svazem o týden později po prvním střetnutí byla naprostou senzací. Po dramatickém průběhu utkání zvítězili naši hokejisté 4:3.

Oslavy druhého triumfu zasáhly celou zemi a účastnilo se jich podle odhadů až půl milionu lidí. Skandovali výsledek zápasu a provolávali slávu hokejistům. Nebáli se projevit vzdor vůči okupantům – od různých rýmovaček po výzdobu fasád jednotlivých budov. Šlo o poslední víceméně tolerovaný akt vzdoru. Represivní složky byly bezradné a jejich postup se při posuzování tzv. protisovětského jednání lišil místo od místa. Nicméně většinu těchto projevů tolerovala.

K nejznámějším projevům nespokojenosti s okupací Československa došlo v Praze. Osmadvacátého března se na Václavském náměstí shromáždilo okolo desáté hodiny večer až 150 000 osob. Lidé tak jako na mnoha jiných místech republiky provolávali hesla, nesli vlajky, zpívali hymnu a auta jezdila okolo s troubením. Shromážděné v té době již monitorovala skupina přítomných příslušníků StB.

av lidí však nezůstal pouze na jednom místě, ale přesouval i jinam po Praze. Část se snažila proniknout k sovětské ambasádě, ale bylo jim v tom zabráněno Veřejnou bezpečností. Několik tisíc lidí se soustředilo před kanceláří sovětského Aeroflotu, kde došlo k hlavnímu incidentu.

Shluk osob začal postupně demolovat dlažebními kostkami zařízení kanceláře, podle jiné verze již byla kancelář zničena příslušníky StB, kteří se mezitím stáhli do Jindřišské ulice. Přivolaní příslušníci VB se snažili zamezit dalšímu vyhrocení situace. Údajně byl napaden i autobus VB přivážející další posily. Rozvášněný dav pokřikoval na zasahující příslušníky Gestapo a bijte je! Přitom bylo deset příslušníků VB zraněno. Vzniklá škoda byla předběžně odhadnuta zhruba na jeden milion korun.

Mimo hlavní město se nejzávažnější incidenty odehrály v tehdejším Severočeském kraji. V Ústí nad Labem se v půl jedenácté večer shromáždilo před budovou tamního velitelství sovětských vojsk zhruba 5000 osob. Oslavovaly vítězství a skandovaly výsledek zápasu. Přitom bylo náporem těl promáčknuto několik okenních tabulek.

Za této situace se snažili dva sovětští vojáci střelbou do vzduchu „uklidnit“ shromážděné. Toto neuvážené jednání vyvolalo naprosto opačnou reakci. Na budovu velitelství se snesla sprška kamení a byly zapáleny před budovou stojící sovětské automobily a tři motocykly. Teprve nyní zasáhli příslušníci VB, kteří rovněž byli napadeni kameny a cihlami.

Projevy nespokojenosti probíhaly i v dalších městech a i zde musela uklidňovat Veřejná bezpečnost. Pokud se v dané lokalitě nacházela kasárna obsazená sovětskými okupačními jednotkami, většinou se v davu ozvalo „jde se na kasárna“, kde se demonstrující střetli se sovětskými vojáky, na které házeli kamení a další předměty. Při těchto střetech docházelo i k lehčím zraněním na obou stranách (Turnov, Trutnov, Olomouc).

Hokejové nadšení zasáhlo celé Československo a na chvíli dokonce ustoupil strach ze sovětských okupačních jednotek. Události z konce března však zároveň aktivizovalo zdravá jádra uvnitř KSČ, Ministerstva vnitra a v dalších institucích a organizacích. Konzervativní síly ve společnosti nastoupily jasnou cestu proti reformním komunistům.

K rozhodujícímu střetu došlo na zasedání předsednictva ÚV KSČ na počátku dubna. Tehdy se stal prvním tajemníkem strany Gustáv Husák, který se stal symbolem normalizačního procesu. Reformní křídlo komunistů svůj mocenský boj prohrálo.

Poučeny a posíleny vyšly i bezpečnostní složky. Jestliže v březnu nepostupovaly stejně a rozdílně hodnotily tzv. protistátní činnost, tak v srpnu 1969 se speciální síly nerozpakovaly postupovat maximálně tvrdě a bezohledně. Husákovo vedení nehodlalo diskutovat s ulicí. Taktika zastrašování v podobě vyhazovů z práce či studia, vytváření speciálních represivních jednotek (pohotovostní pluky) pak po dalších dvacet let KSČ vycházela.

Jan Šach