Hraniční orientační sloup Čs. republiky, 1925

Nechtěným symbolem jednoho z nejtragičtějších okamžiků v historii Československé republiky, odehrávajícího se na podzim roku 1938, se staly hraniční orientační sloupy. Jejich strhávání německými vojáky a civilisty, tak jak je zachytily dobové fotografie, podtrhlo konec československé nezávislosti.

Důvodem pro vznik těchto sloupů bylo nedostatečné značení hraničních cest, tedy komunikací protínajících státní hranici. Jejich vzhled byl vybrán ve veřejné soutěži, kterou vypsalo Ministerstvo školství v roce 1924. Porota, která měla vybírat podobu hraničních sloupů, byla složená ze zástupců ministerstva zahraničních věcí, ministerstva vnitra, ministerstva veřejných prací a ministerstva školství a osvěty. Posledně jmenovaný resort také navrhl do poroty zástupce uměleckých kruhů – architekty Josefa Gočára, Pavla Janáka a Theodora Bacha.

Do soutěže bylo zasláno celkem 97 návrhů a i díky praktickým změnám v podmínkách soutěže, zvítězil návrh architekta Josefa Havlíčka (1899–1961) a sochaře Bedřicha Stefana (1896–1982). Výsledná podoba hraničního sloupu měla mít kosočtvercový půdorys, délku 650 mm, šířku 550 mm a výšku 3800 mm. Vyrábět se měl ze železného plechu, nesl barvy a podobu státní vlajky a ve výšce necelých dvou metrů byl připevněn oválný emblém s nápisem Republika československá s heraldickým lvem a korunou.

O dodání sloupů se starala Státní prodejna báňských výrobků v Praze, pro niž dodávaly již hotové sloupy Státní železárny v Podbrezové. Během roku 1925 bylo vyrobeno na 250 sloupů. Ty byly během následujícího období postaveny na hraniční cesty s celním úřadem.

Hraniční orientační sloup ve sbírce VHÚ Praha pochází z moravsko-rakouského pomezí. Sloup je 3770 mm vysoký a chybí mu emblém se státním znakem. Po zabrání pohraničí na podzim 1938 byl odvezen do kasáren a posléze na střelnici v rakouském St. Pölten, odkud se v roce 2017 slavnostně vrátil domů a byl předán do sbírky VHÚ Praha.

Zdeněk Polčák