Hugo Vaníček - Hugo Vaníček – jezuita v první linii

27. 07. 2023

V řadách zahraniční armády bojovaly za svobodu Československa desítky katolických kněží a řeholníků. Jedním z nich byl i Hugo Vaníček. Narodil se 26. října 1906 v obci Bystřec, ležící pod Orlickými horami. V 17 letech vstoupil do jezuitského řádu. Studoval v Krakově, Innsbrucku a Maastrichtu a v roce 1936 byl vysvěcen na kněze. V klášteře u sv. Ignáce na Karlově náměstí v Praze se pak připravoval na dráhu misionáře. V červenci 1939 odjel do Londýna, odkud měl pokračovat do Severní Rhodesie (dnešní Zambie). Místo toho jej zde zastihl začátek války.

Hugo Vaníček (1906–1995). Místo aby pokračoval v misijní cestě do Afriky, přihlásil se jako dobrovolník do čs. vojska. Bojoval v roce 1940 ve Francii, v armádě zůstal i po návratu z války. FOTO: VHÚ Praha

Jestliže do této chvíle nic nenasvědčovalo tomu, že by mohl jít jinou než duchovní cestou, nyní ani na okamžik neváhal a mezi prvními se přihlásil do formující se čs. zahraniční armády. Začátky byly těžké. Odjel do Francie a narukoval jako řadový vojín. V červnu 1940 se jako jediný kněz účastnil s čs. divizní pěchotou ústupových bojů. Za statečnost v první linii byl po příjezdu do Velké Británie vyznamenán Čs. válečným křížem 1939.

Během nuceného pobytu na britských ostrovech se snažil přispět k udržení morálky čs. vojáků – uspořádal desítky osvětových přednášek, filmových představení, vydal (často za své peníze) desítky knížek. Nevedl boj jen proti nenáviděným nacistům, ale i proti materialistickému pojetí odboje. Svou víru však nikomu nevnucoval a respektoval odlišný názor. Po invazi odjel jako polní kaplan tankového praporu 1 Československé samostatné obrněné brigády na frontu k Dunkerku, kde zůstal do konce války. Po skončení války překvapivě zůstal v armádě jako důstojník obnovené duchovní služby z povolání. Pro mnohé komunisty byla jeho činnost již během války trnem v oku. Po únoru 1948 byl jednou z prvních obětí čistek: postaven mimo službu, krátce vězněn a následně odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody. V červenci 1951 jej režim nezákonně internoval v „koncentračním klášteře“ v Želivě a později v Hájku u Kladna, odkud byl propuštěn v dubnu 1953. Vrátil se do duchovní služby, avšak nemohl sloužit ve farnostech, kde by měl „příliš velký vliv“. Do důchodu odešel v roce 1990, ve svých 84 letech. Zemřel o pět let později, 13. dubna 1995. Za necelý měsíc byl jmenován generálmajorem in memoriam.

 

JIŘÍ PLACHÝ
Připraveno pro rubriku Kalendář hrdinů Lidových novin a serveru Lidovky.cz, kde byl text zveřejněn 15. dubna 2016

 

 

Aktuálně



Přihlaste do konce ledna své příspěvky na květnovou konferenci "Tváře brannosti – branná výchova, branné spolky a civilní obrana v dějinách"

Přihlaste do konce ledna své příspěvky na květnovou konferenci "Tváře brannosti – branná výchova, branné spolky a civilní obrana v dějinách"

08. 01. 2026
Brannost – slovo, které provázelo celé generace. Znamenalo odvahu a odpovědnost, někdy…
Až do konce dubna můžete navštívit výstavu o roce 1945

Až do konce dubna můžete navštívit výstavu o roce 1945

07. 01. 2026
Výstava „1945 Voláme všechny Čechy!“ přibližuje poslední fázi druhé světové války v…
Nové poznatky o okolnostech rozmístění jaderných zbraní v Československu v roce 1983

Nové poznatky o okolnostech rozmístění jaderných zbraní v Československu v roce 1983

03. 01. 2026
V minulém roce otiskl časopis Historie a vojenství příspěvek, přibližující rozmístění sovětských raketových…
Přejeme všem našim příznivcům úspěšný rok 2026

Přejeme všem našim příznivcům úspěšný rok 2026

01. 01. 2026
Přejeme rok, který vám splní vše, co si přejete a bude pro…
Armádní muzeum Žižkov i další expozice jsou 31. prosince a 1. ledna uzavřeny

Armádní muzeum Žižkov i další expozice jsou 31. prosince a 1. ledna uzavřeny

30. 12. 2025
Dovolujeme si upozornit, že Armádní muzeum Žižkov, Národní památník na Vítkově s…