Dlouhá cesta k cíli: kudy kráčel dvacetiletý proces vzniku nové podoby Armádního muzea Žižkov

Dlouhá cesta k cíli: kudy kráčel dvacetiletý proces vzniku nové podoby Armádního muzea Žižkov

25. 10. 2022

Rekonstrukce Armádního muzea Žižkov trvala čtyři roky, ale snahy o obnovu jeho budov i vznik nových expozic jsou staršího data. V následujícím textu jsou popsány klíčové body celého, více než dvacet let trvajícího procesu. Autorem textu je ředitel Odboru muzeí Vojenského historického ústavu Praha plukovník Michal Burian.

O  celkové rekonstrukci komplexu budov Armádního muzea Žižkov Vojenského historického ústavu Praha se uvažovalo od počátku 90. let minulého století. Důvodem byl nejen neuspokojivý a místy havarijní stav budov, do jejichž rekonstrukce se neinvestovalo od jejich vybudování na přelomu 20. a 30. let 20. století, ale i nároky návštěvnického provozu, odpovídající standardům počátku 21. století. Ty budova ve stávající podobě nebyla schopna splňovat.

Vlastní příběh rekonstrukce Armádního muzea Žižkov se začal psát v roce 2000. Usnesením vlády České republiky bylo rozhodnuto, že proběhne rekonstrukce celkem devíti památníků. Vedle Národního památníku na Vítkově, Památníku Lidice, Památníku Terezín a  dalších zde figuroval i  Památník odboje při Historickém ústavu Armády České republiky, tedy dnešní Armádní muzeum Žižkov. Zatímco ostatní památníky procházely jeden po druhém celkovými opravami, o rekonstrukci Armádního muzea Žižkov se dlouhá léta pouze hovořilo, a vždy, když se začala jevit v reálnějších obrysech, přišla úsporná opatření a vše se opět vrátilo na začátek.

Nešlo přitom zdaleka jen o výstavní prostory muzea. V roce 2002 byl Vojenský historický ústav Praha nucen opustit Schwarzenberský palác na Hradčanském náměstí, kde sídlilo od druhé světové války Vojenské historické muzeum s expozicemi zaměřenými především na dějiny do roku 1914. Rozhodnutí navíc přišlo prakticky ze dne na den, aniž by v  té době VHÚ disponoval vhodnými depozitáři k  uložení sbírek ze Schwarzenberského paláce. Od roku 2002 tak byly tisíce unikátních sbírkových předmětů uloženy ve zcela nevyhovujících prostorech v podzemí Armádního muzea Žižkov.

 

Koncepce muzejní využitelnosti

Prvním a zcela nezbytným krokem k realizaci celkové rekonstrukce muzea se tedy stalo vybudování moderních depozitářů pro trvalé uložení sbírky VHÚ v areálu Vojenského technického muzea v Lešanech u Týnce nad Sázavou. V roce 2006 proto Ministerstvo obrany definovalo koncepci realizace rekonstrukce Armádního muzea Žižkov ve dvou etapách. V  první etapě mělo dojít k  vybudování moderních depozitářů v Lešanech, ve druhé pak k  vlastní celkové rekonstrukci žižkovského muzea. Toto rozhodnutí ale opět nepřineslo žádný hmatatelný výsledek.

Prvním konkrétním krokem se tak stalo až v roce 2009 zpracování architektonické koncepce muzejní využitelnosti žižkovského objektu VHÚ. Základní ideou bylo maximální rozšíření výstavní plochy muzea. Toho mělo být dosaženo především zrušením všech depozitářů a  jejich nahrazením expozicemi, zastřešením dvorany muzea a vybudováním zcela nového vstupu s veškerým návštěvnickým zázemím v suterénu nově vyhloubeném pod dvoranou. Navrhovaný postup umožňoval rozšíření stávající expoziční plochy na trojnásobek. Samozřejmou součástí koncepce byl bezbariérový přístup do muzea a  řešení nedostatečného zázemí pro návštěvníky (chybějící šatna, informace, muzejní obchod, kavárna).

Důležitou součástí projektu byl i návrh řešení vzájemného propojení jednotlivých objektů komplexu budov a všech podlaží muzea novým centrálním schodištěm a výtahem. Cílem bylo vybudovat návštěvnicky vstřícné moderní prostředí s výrazným zaměřením na vzdělávací programy pro děti a  mládež. Veškeré zásahy do původních částí památkově chráněného objektu byly přitom minimalizovány na nezbytnou míru.

 

Nové depozitáře

Současně se zpracováváním koncepce muzejní využitelnosti byla zahájena první etapa rekonstrukce. V letech 2009 až 2012 byla vypracována projektová dokumentace a následně realizována výstavba moderních depozitářů v Lešanech. Jedna budova vznikla jako knihovní depozitář, dvě jako depozitář pro sbírku VHÚ.

Kapacita depozitářů a zejména jejich vybavení variabilními úložnými posuvnými regály se musela vypočítat tak, aby umožnila v  krátkodobém horizontu především uložení všech sbírkových předmětů z  depozitářů na Žižkově. V dlouhodobém pak – po instalaci tisíců předmětů v nové expozici rekonstruovaného Armádního muzea – trvalé uložení nejchoulostivějších sbírkových předmětů deponovaných dosud v méně vhodných podmínkách stávajících lešanských depozitářů. Podařilo se tak vyřešit jeden z  nejpalčivějších dlouhodobých problémů VHÚ: naprostou absenci kvalitních depozitárních prostor umožňujících dlouhodobé uložení sbírkových předmětů.

Bezprostředně po dokončení nových lešanských depozitářů se začalo se stěhováním sbírek z depozitářů na Žižkově. Celý proces stěhování a systematického ukládání do připraveného úložného systému probíhal v letech 2013 a 2014. V červnu 2013 byl mezitím Ministerstvem obrany schválen investiční záměr rekonstrukce Armádního muzea Žižkov a v listopadu bylo vyhlášeno výběrové řízení na zpracování projektové dokumentace.

Komise se v březnu 2014 sice seznámila s nabídkovými cenami, o měsíc později ale došlo na úrovni 1. náměstka ministra obrany k přehodnocení výdajových priorit resortu Ministerstva obrany a bylo vydáno rozhodnutí o  zrušení zadávacího řízení. Celý několikaletý proces přípravy rekonstrukce se tak v klíčovém okamžiku opět zastavil.

Zlom nastal v prosinci 2014, kdy ředitel Kabinetu ministra obrany telefonicky informoval ředitele VHÚ o zrušení rozhodnutí Ministerstva obrany z dubna 2014 Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže, k němuž se odvolal jeden z účastníků zrušeného zadávacího řízení. Vše se tedy mohlo opět rozběhnout, bohužel však s ročním zpožděním a se všemi dopady s tím souvisejícími, včetně finančních.

 

Investice do budoucnosti

Projekční práce byly zahájeny na jaře 2015. Hlavní cíl byl jasný od prvního okamžiku. Zatímco mnohé rekonstrukce muzejních budov probíhaly v nedávné době ve dvou etapách – projekt a rekonstrukce budovy a následně projekt a výstavba stálých expozic, vedení VHÚ se rozhodlo pro souběžnou realizaci stavby s muzejními expozicemi. Oba tyto přístupy mají svá četná pro i proti. Dnes už ale můžeme konstatovat, že model zvolený v případě Armádního muzea Žižkov se jednoznačně osvědčil a umožňuje zpřístupnění celých stálých expozic široké veřejnosti se zcela minimálním časovým odstupem od dokončení stavebních prací.

Ruku v ruce s přípravou projektu na rekonstrukci budovy se rozeběhly i práce na projektu stálých expozic. Na rozdíl od mnoha především zahraničních muzeí nevznikl rozsáhlý autorský tým tvořený mnohdy především externisty, ale příprava expozic probíhala od samého počátku v úzkém okruhu pracovníků VHÚ. Klíčová role byla svěřena především kurátorům jednotlivých muzejních podsbírek. Tento postup zcela odpovídal hlavnímu záměru, tedy aby se středobodem celé expozice staly unikátní předměty ze sbírky VHÚ (blíže viz článek Předměty jako základ: koncepce nových expozic).

V průběhu roku 2016 byla dokončena kompletní projektová dokumentace budoucí podoby Armádního muzea Žižkov včetně muzejních expozic až do úrovně jednotlivých exponátů umístěných do projektovaných vitrín. V závěru roku pak byla získána i veškerá potřebná stavební povolení. Na jaře 2017 zaznělo na kolegiu ministra obrany, které schvalovalo realizaci navrhované podoby rekonstrukce, že se jedná o investici do budoucnosti celého resortu.

Muzeum udržovalo až do července  2017 standardní návštěvnický provoz, poté bylo uzavřeno a začal postupný přesun tisíců sbírkových předmětů nacházejících se ve stálých expozicích a  výstavách do depozitářů v  Lešanech. V okamžiku, kdy 10. září 2018 poklepali na základní kámen rekonstrukce muzea tehdejší ministr obrany Lubomír Metnar, náčelník Generálního štábu Aleš Opata a ředitel VHÚ Aleš Knížek, bylo již jasné, že stavba, jejímž generálním dodavatelem se stala společnost Metrostav, začne na přelomu roku.

 

Dovednost odborníků

Projekt expozic je jedna věc, realita ale může být velmi odlišná. Zatímco 3D vizualizace vitrín s  exponáty mohou vypadat skvěle, v  případě adjustace skutečných předmětů může nastat řada problémů. Pro těžké a  rozměrné zbraně to platí dvojnásob.

Právě proto byla zvolena metoda, která namísto umu počítačových grafiků využila dovedností restaurátorů a výstavářů VHÚ. Do zhotovených maket jednotlivých vitrín byly postupně zkušebně instalovány všechny předměty podle stávajícího projektu. Na základě reálné podoby vitríny následně kurátoři muzejních sbírek navrhovali doplnění či obměnu připravovaných exponátů. U některých bylo již od začátku jasné, že v expozici nemohou chybět, u jiných docházelo k definitivnímu rozhodnutí až během této zkušební instalace.

Kurátoři podsbírek vybírali nejen nejcennější předměty ze sbírky VHÚ, ale i předměty veřejnosti zatím zcela neznámé, které byly teprve nedávno získány do sbírek. V rámci tohoto procesu se zkoušely různé typy instalačních pomůcek a hledala se nejlepší cesta k bezpečné a současně efektní adjustaci jednotlivých exponátů. Rok trvající přípravná fáze byla sice mimořádně náročná, právě takto získané zkušenosti ale později umožnily rychlou instalaci a eliminovaly na minimum nutnost změn adjustace doprovázených opravami vitrín.

Vlastní realizace stálé muzejní expozice pak začala v únoru 2022 a intenzivně probíhala až do otevření muzea v říjnu 2022. Zvláštní kapitolu přípravy představují doprovodné muzejní texty, které vznikaly ve spolupráci pracovníků Odboru muzeí a Odboru historicko-dokumentačního. Cílem bylo dosažení vyvážené úrovně mezi odborností a srozumitelností pro velmi různorodé cílové skupiny návštěvníků muzea. Napomoci by k tomu měl i jednotný grafický design všech informačních zdrojů.

 

Jedenáct výstavních celků

Jako celek cílí muzeum na různé typy návštěvníků. Pro ty, kteří navštíví muzeum jen na krátkou dobu a zaměřují se především na tzv. highlighty, je napříč celou expozicí připravena jednotná řada vitrín s  exponáty s příběhem. Každá takováto vitrína prezentuje jen jeden zcela unikátní předmět, jehož příběh je odvyprávěn pomocí audiovizuálních prostředků.

Na druhém konci pomyslné návštěvnické škály jsou ti, kteří navštíví muzeum opakovaně a hledají jakoukoliv bližší informaci k  vystavovaným předmětům. Pro ně je připraven systém QR kódů, kterými je opatřena každá vitrína a  jejichž prostřednictvím se mohou seznámit s obsáhlejšími informacemi o vystavovaných exponátech, než jaké umožňují svým rozsahem standardní muzejní popisky. Pro návštěvníky, kteří nechtějí jít cestou QR kódů nebo nedisponují odpovídající technologií, jsou stejné informace připraveny v  dotykových LCD displejích rozmístěných v expozicích.

Budova Armádního muzea byla rozdělena do jedenácti výstavních celků. Expoziční sály číslo 1 až 7 provedou návštěvníky chronologicky vojenskou historií našich zemí od 6. století až po současnost. Osmý a devátý sál jsou pak určeny na krátkodobé výstavy (s možností jejich propojení), dvorana muzea je multifunkčním prostorem pro výstavy i nejrůznější další aktivity. Původní služební vchod do správní budovy VHÚ se přemění na stálou expozici věnovanou historii budovy.

Mimořádně důležitou součástí muzea je i  nové zázemí pro školní výpravy spojené se dvěma výukovými sály. Mezi více než sedmi tisíci vystavenými exponáty zaujímají zcela specifické postavení předměty spojené s  činnosti vojáků Armády České republiky na zahraničních misích. Na rozdíl od ostatních předmětů, které se staly součástí sbírky muzea díky tomu, že se zachovaly z minulosti, jsou tyto získávány tzv. aktivní selekcí, tedy snahou pracovníků VHÚ o muzealizaci soudobé skutečnosti a  systematickým vytvářením sbírky určené teprve budoucím návštěvníkům.

Jedním z  hlavních cílů při vzniku expozice bylo, aby měl návštěvník možnost vnímat vystavovaný předmět bez rušivých vlivů. Mezi ně patří i nepřímé světlo. Všechna okna v muzeu byla proto v rámci rekonstrukce zaslepena. Díky několikaměsíčnímu úsilí pracovníků firmy Etna, kteří zodpovídají za light design celé expozice, se podařilo dosáhnout požadovaného cíle: muzejní sály se zahalily do šera, zatímco jednotlivé exponáty vystupují a  dávají na odiv svou výjimečnost. Pohodlí návštěvníků byla podřízena i  velikost písma muzejních textů i popisek.

Jedním z nejzajímavějších momentů realizace expozice Armádního muzea bylo sledování vztahu, který si k ní někteří zainteresovaní postupně získávali. V rámci VHÚ se jednalo o  pestrou směsici pracovníků. Již jen základ autorského týmu tvořilo několik generací zaměstnanců, kteří se vzájemně ovlivňovali a doplňovali. Za „vzorový tým“ lze považovat skupinu připravující expoziční sál číslo 1 věnující se dějinám do roku 1740. Od prvního okamžiku se jednalo o  nejsložitější problém, jak do jediného sálu vměstnat poutavou formou více než tisíciletou historii. Vztah ke vznikající expozici ale nezískávali zdaleka pouze zaměstnanci VHÚ. S následujícími týdny přibývalo i pracovníků externích firem, kteří začínali pro celkový výsledek doslova dýchat.

Poslední týdny před slavnostním otevřením nové expozice na konci října 2022 byly pro všechny nesmírně hektické. Zda přineslo veškeré úsilí odpovídající výsledky, ale zhodnotí až samotní návštěvníci.

Plukovník Michal Burian, ředitel Odboru muzeí VHÚ

Aktuálně



Studenti středních škol se setkali s novodobými válečnými veterány

Studenti středních škol se setkali s novodobými válečnými veterány

29. 03. 2024
U příležitosti 25. výročí vstupu České republiky do NATO se studenti středních…
Zahraniční studenty nadchly expozice Armádního muzea Žižkov

Zahraniční studenty nadchly expozice Armádního muzea Žižkov

27. 03. 2024
Jaké změny s sebou přináší války? Na tuto otázku hledali odpověď středoškoláci…
Velký útěk, kterého se zúčastnili i tři Čechoslováci, se uskutečnil před 80 lety

Velký útěk, kterého se zúčastnili i tři Čechoslováci, se uskutečnil před 80 lety

25. 03. 2024
Největší útěk z německých zajateckých táborů se uskutečnil před osmdesáti lety. V…
Březen 1945 – vznik třetího tankového praporu Čs. samostatné obrněné brigády

Březen 1945 – vznik třetího tankového praporu Čs. samostatné obrněné brigády

22. 03. 2024
Když na přelomu let 1942/1943 rozhodovaly naše vojenské autority v Londýně o dalším…
Němá barikáda – 7. vycházka z cyklu Místa bojů Pražského povstání

Němá barikáda – 7. vycházka z cyklu Místa bojů Pražského povstání

20. 03. 2024
Most Barikádníků zpopularizovala povídka Jana Drdy Němá barikáda. Přestože v ní spisovatel…