JAN JIŘIČKA / 19. května 1903 – 12. září 1942

Major gšt. Jan Jiřička (plukovník gšt. in memoriam) byl příslušníkem štábu Oblastního velitelství Obrany národa – Velká Praha, přednosta 2. oddělení – zpravodajského. Za okupace českých zemí nacisty se věnoval výzvědné činnosti proti Německu i při organizaci konstituování krajských velitelství Obrany národa v Praze. V únoru 1942 byl zatčen, vězněn v Praze na Pankráci a v Malé pevnosti v Terezíně. Před osmdesáti lety, 12. září 1942, byl Berlíně-Plötzensee popraven.

Narodil se 19. 5. 1903 v obci Rožnov v okrese České Budějovice jako prvorozený syn zřízence státních drah Jana Jiřičky a jeho manželky Marie. V letech 1914–1921 navštěvoval reálku s vyučovacím jazykem českým v Českých Budějovicích, na níž 20. 6. 1921 maturoval. Dne 5. 9. 1921 byl u místního DOV odveden k výkonu voj. prez. služby.

Tou dobou měl však již za sebou přijímací zkoušky do VA, a tak byl sice 22. 9. 1921 prezentován jako vojín u českobudějovického p. pl. 1, ale o týden později zamířil na Moravu. Zde se stal 28. 9. 1921 frekventantem VA v Hranicích. Po jejím úspěšném ukončení byl dnem 11. 8. 1923 jmenován por.děl. a současně kmenově vtělen jako vel. čety k děl. pl. 201 v Ružomberku.

V září 1923 nastoupil jako frekventant do dělostřelecké aplikační školy v Olomouci, po jejímž skončení byl dnem 1. 8. 1924 přemístěn k děl. pl. 105 dislokovanému ve Čtyřech Dvorech (nyní České Budějovice). Zde poté působil déle než sedm let, během kterých postupně prošel funkcemi velitel čety, zatímní velitel baterie, zástupce velitele baterie, I. důstojníka baterie a pobočníka velitele náhradní baterie (1. 10. 1928 byl povýšen na npor.). V mezidobí byl od 1. 6. do 31. 7. 1925 frekventantem kursu pro výcvik orientačních důstojníků, v termínu od 2. 12. 1929 do 1. 6. 1930 absolvoval kurs pro velitele pozorovacích rot a ve dnech 10. 6.–30. 9. 1930 byl frekventantem topografického kursu u VZÚ v Praze.

Dnem 1. 10. 1931 byl povolán jako posluchač do Válečné školy v Praze. Po skončení jejího I.–III. ročníku byl dnem 15. 9. 1934 v rámci předepsané roční stáže absolventů Válečné školy opět přidělen do Českých Budějovic, tentokrát k velitelství 5. div., kde konal službu jako přednosta 1. a 4. odděl. štábu div., od 1. 10. 1935 přednosta 1. odděl. a od 1. 12. 1935 jako přednosta 3. odděl. štábu divize. Mezitím byl 31. 7. 1935 k českobudějovické divizi přemístěn a současně byl v hodnosti kpt. (povýšen již 1. 10. 1931) přeložen ze skupiny důstojníků dělostřelectva do skupiny důstojníků gšt. Dnem 1. 10. 1935 se dočkal povýšení na škpt.

Od 15. 9. 1937 nastoupil v rámci nového služebního zařazení u MNO – hl. št. v Praze, kde poté působil až do okupace ČSR jako koncipient mobilizační skupiny 3. odděl. (od 1. 1. 1938 v hodnosti mjr). Za branné pohotovosti státu vykonával od 25. 9. do 3. 10. 1938 funkci styčného důstojníka u 3. odděl. štábu Hlavního velitelství ve Vyškově. Po likvidaci čs. branné moci nastoupil dnem 1. 7. 1939 jako vrchní administrativní komisař u Zemského úřadu v Praze.

Od počátku okupace byl zapojen na vznikající Ústřední vedení ON v Praze, zejména pak na přednostu zprav. oddělení štábu Ústředního vedení ON mjr.gšt. Jaroslava Hájíčka, po jeho odchodu za hranice na jeho nástupce ve funkci plk.gšt. Jaroslava Vedrala. V létě 1939 se podílel na organizaci činnosti skupiny „tiskových referentů“ vládního rady dr. Zdeňka Schmoranze a byl v kontaktu s mjr.gšt. Josefem Vaisem.

Když začal na počátku podzimu 1939 div.gen. Bedřich Homola vytvářet zvláštní Oblastní velitelství ON – Velká Praha přijal jeho nabídku ke spolupráci a stal se přednostou zprav. odděl. jeho štábu. Zde velice úzce spolupracoval jak s Homolovým zástupcem div.gen. Mikulášem Doležalem, tak i náčelníkem jeho štábu pplk.gšt. Josefem Jirkou a mat. a zbrojním důstojníkem pplk.děl. Čeňkem Schmidtem.

Ve své funkci se věnoval nejen výzvědné činnosti proti Německu, ale i organizačním otázkám při konstituování krajských velitelství ON v Praze. V souvislosti se svou rozsáhlou odbojovou činností byl dne 6. 2. 1940 zatčen ve svém bytě v Praze-Dejvicích, odkud byl převezen do Petschkova paláce. Následně byl až do 1. 6. 1940 vězněn v Praze na Pankráci, od 2. 6. do 1. 10. 1940 ve věznici v Praze na Karlově náměstí a od 2. 10. 1940 až do května 1941 v terezínské Malé pevnosti. Odtud byl v červnu 1941 převezen do věznice v Ulmu nad Dunajem, kde byl umístěn až do konce března 1942. Poté byl v době od 1. do 7. 4. 1942 ve věznici v Hofu nad Saalou a následně od 8. do 30. 4. 1942 ve věznici Alt Moabit v Berlíně.

Při soudním jednání konaném 29. 4. 1942 před berlínským Volksgerichtem byl společně se svými spolupracovníky ze štábu Oblastního velitelství ON – Velká Praha pplk.gšt. Josefem Jirkou a pplk.děl. Čeňkem Schmidtem odsouzen za zločin velezrady a vlastizrádné nadržování nepříteli k trestu smrti. Den po vynesení rozsudku byl se svými druhy převezen do věznice v Berlíně-Plötzensee, kde byl 12. 9. 1942 popraven. Po osvobození byl v roce 1946 posmrtně povýšen na plk.gšt.

Jeho bratr Václav, rovněž důstojník, který za okupace unikl něm. perzekuci, musel po komunistickém puči v únoru 1948 z politických důvodů armádu opustit. Následně byl degradován na vojína v záloze a vězněn v koncentračních táborech na Jáchymovsku.

Převzato z publikace Vojenské osobnosti československého odboje; sestavil kolektiv autorů.