Jutsko 1916: Největší námořní bitva první světové války

Jutsko 1916: Největší námořní bitva první světové války

24. 10. 2016

Podobně jako jsou do značné míry stranou pozornosti veškeré námořní boje první světové války, zastínily i letošní 100. výročí bitvy u Jutska připomínky pozemní ofenzivy na řece Somme. Národní námořní muzeum v Greenwichi však již koncem května, tedy v předvečer výročí bitvy, zahájilo výstavu nazvanou Jutsko 1916: Největší námořní bitva první světové války. A největším střetnutím hladinových lodí bitva u Jutska bezesporu byla. Zúčastnilo se jí celkem 279 lodí na obou stranách, zahynulo více než 8600 mužů, z toho přes šest tisíc Britů.

O průběhu bitvy -v německé, ale i v české historiografii bývá často označována jako bitva u Skagerraku – byly napsány desítky odborných publikací. O jejím výsledku se dodnes vedou spory. Z matematického hlediska zvítězilo Širomořské loďstvo (Hochseeflotte). Ztratilo mnohem menší počet mužů než Velké loďstvo (Grand Fleet), potopilo či poškodilo více britských lodí. Přesto znamenala pro Němce neúspěch. Císař Vilém II. sice výsledek komentoval slovy, že „kouzlo Trafalgaru je zlomeno“, ale Němci se poté již nikdy nesnažili přimět Velké loďstvo k rozhodnému boji.

Velitel Širomořského loďstva, admirál Reinhard Scheer dospěl ve své memorandu, které předložil císaři, k závěru, že vítězství na moři lze dosáhnout jen ponorkovou válkou proti britskému zámořskému obchodu. Pro Británii, která se chlubila tím, že „vládne nad vlnami“, však výsledek bitvy představoval velké vystřízlivění, ba přímo otřesení morálky obyvatel.

Obecně se soudí, že bitva u Jutska byla v první světové válce posledním velkým střetem hladinových lodí. Jak ale uvedl britský historik John Keegan, zapomíná se např. na střetnutí britských a německých bitevních křižníků u ostrova Helgoland, které se odehrálo 17. listopadu 1917. Jaroslav Hrbek napsal, že tato bitva „skončila zcela jasným fiaskem Britů. Mnohem silnější britský svaz nedokázal odříznout a zničit daleko slabší německé síly, a navíc ještě utrpěl větší ztráty. (…) Přes veškeré snahy o zlepšení po bitvě u Skagerraku byla britská dělostřelba opět žalostná.“

V souvislosti s bitvou u Jutska velmi často autoři odborných publikací citují aforismus Winstona Churchilla: „Admirál Jellicoe byl jediným člověkem na obou stranách, který mohl prohrát celou válku během jednoho odpoledne,“ mnohdy jej ale uvádějí vytržený z kontextu… Stojí proto zato citovat celou pasáž věnovanou britskému admirálu, veliteli Velkého loďstva, z Churchillova díla Velká krize:

„V napínavém sporu, který vzniknul mezi námořníky o bitvu u Jutska, využili nejlepší duchové naší maríny kde kterého kousku svědectví. Zaměřili každou minutu. Prozkoumali rychlost, běh, pozici kterékoli lodi, velké neb malé, za každého období operací. Probádali, zvážili, rozpitvali každou informaci, kterou měl kde který admirál v kterékoli fázi boje. Vládnoucí dnes škola námořní doktríny přísně kritizuje sira Johna Jellicoa. Popírají, že by to činili z osobních důvodů a pohnutek; tvrdí, že i tradice i budoucnost britského loďstva vyžadují, aby nadále naši námořní vůdcové, bude-li kdy loďstvo opět ve válce, jednali podle jiné metody, podle jiné doktríny a zejména ukázali jiného ducha, než projevil on. Prohlašují, že je mnohem důležitější vštípiti tento názor veřejnosti, než se ohlížeti na cítění jednotlivců, na zdání důstojnosti a povrchní soulad, aneb nedotknouti se povinné ústy k hlavnímu veliteli, který po větší část války snášel ohromnou a nesmírnou odpovědnost.

Sir John Jellicoe nesporně vynikal nad všecky ostatní britské admirály svou zkušeností a administrativní schopností. Znal každý rys, každou podrobnost svého povolání. Jeho intelekt, energie, zdatnost mu získaly stejnou důvěru těch, jimž sloužil, jako těch, jež vedl, nechť to bylo v Admiralitě nebo na moři. Mimo to byl znamenitým námořním důstojníkem, který uměl za nejobtížnějších podmínek navigace a za nejnepříznivějšího počasí ovládat ohromné loďstvo, které mu bylo svěřeno. (…) Postavení, které zaujímal hlavní velitel Velkého loďstva, bylo ovšem jedinečné. Jeho odpovědnost byla zcela jiného rázu, než odpovědnost všech velitelů ostatních. Jedině on, a nikdo jiný – ani panovník, ani kterýkoli státník, admirál neb generál – mohl vydávat rozkazy, které v krátké době dvou nebo tří hodin mohly prostě rozhodnouti o tom, kdo zvítězil ve válce. Zkáza britského Velkého loďstva byla by bývala koncem války. Jellicoe byl jediný člověk – z přátel i nepřátel – který mohl ztratiti celou válku za jediné odpoledne. A proto od první do poslední chvíle byl hlavní velitel především pevně rozhodnut nehazardovati s Velikým loďstvem.“

Jak vidno, Churchill nebyl vůči Jellicoeovi tak kritický, jak by se mohlo zdát z vytrženého citátu.

Výstava v Greenwichi se proto zaměřuje především nato ukázat bitvu u Jutska v širších souvislostech první světové války. Mnohé texty byly vytvořeny ve spolupráci s vnukem admirála Jellicoea. S námořním střetnutím seznamuje výstava prostřednictvím fotografií a obrazů, modely lodí či různými mapami a plány. Vystaveny jsou také mnohé osobní předměty a různá válečná vyznamenání, mnohé artefakty jsou veřejnosti představeny poprvé. Expozice také přináší mnohé osobní příběhy. Příběhy nejen přímých účastníků bitvy, ale i jejich příbuzných, které mnohdy toto námořní střetnutí poznamenalo navždy.

 

HMS Caroline – z křižníku muzeum

Sté výročí bitvy u Jutska si letos květnu připomněli nejen v přístavním městě Portsmouth, kde v tamních Historických docích zahájili výstavu 36 hodin: Jutsko 1916, bitva, která vyhrála válku, ale také v dalekém Severním Irsku. V jeho metropoli Belfastu, v tamním Alexandra Dock, totiž zpřístupnili veřejnosti jedinou zachovanou velkou válečnou loď z první světové války – lehký křižník HMS Caroline. Stavba této lodi byla dokončena v prosinci 1914 a záhy se připojila na základně Scapa Flow na Orknejských ostrovech k Velkému loďstvu. Pod velením kapitána Henryho R. Crooka se zúčastnila také bitvy u Jutska a „dožila“ se konce války. V roce 1922 byla vyřazena ze služby v Royal Navy, aby se do ní přesně po dvou letech vrátila. Během druhé světové války z ní v Belfastu udělali plovoucí velitelské stanoviště. I po válce dále sloužila jako cvičná loď. Ze služby u Královského námořnictva ji definitivně vyřadili až v roce 2011. Poté prošla náročnou rekonstrukcí, aby se mohla letos představit v plném lesku a připomenout velkou námořní bitvu první světové války.

Jaroslav Beránek

 

Aktuálně



Generál Petr Pavel byl zvolen prezidentem České republiky. Prohlédněte si fotogalerii z akcí VHÚ, kterých se nový prezident v minulosti zúčastnil.

Generál Petr Pavel byl zvolen prezidentem České republiky. Prohlédněte si fotogalerii z akcí VHÚ, kterých se nový prezident v minulosti zúčastnil.

28. 01. 2023
V sobotu 28. ledna 2023 zvítězil Petr Pavel ve volbě prezidenta České…
Restaurování lovecké kulovnice s vnitřním kolečkovým zámkem

Restaurování lovecké kulovnice s vnitřním kolečkovým zámkem

27. 01. 2023
Pro novou expozici Armádního muzea Žižkov Vojenského historického ústavu Praha byla v…
Před třiceti lety: konec společného státu znamenal počátek budování nových armád

Před třiceti lety: konec společného státu znamenal počátek budování nových armád

25. 01. 2023
V roce 1993 vznikly Armáda České republiky a Armáda Slovenskej republiky. Málokdo si…
V Armádním muzeu Žižkov se konal křest knihy reportérky CNN Prima NEWS o válce na Ukrajině

V Armádním muzeu Žižkov se konal křest knihy reportérky CNN Prima NEWS o válce na Ukrajině

23. 01. 2023
Reportérka CNN Prima NEWS Darja Stomatová a kameraman Ján Schürger zažili počátek…
Do třetice předměty s příběhem: pistole Otakara Jaroše, střecha z Hirošimy, měsíční kámen a přilba českého veterána

Do třetice předměty s příběhem: pistole Otakara Jaroše, střecha z Hirošimy, měsíční kámen a přilba českého veterána

23. 01. 2023
V následujícím materiálu naleznete čtyři „předměty s příběhem“, které pocházejí z období…