Kam se poděl legionář Štefánik? Nečekané otazníky nad průběhem vojenské služby prvního československého ministra války.

Kam se poděl legionář Štefánik? Nečekané otazníky nad průběhem vojenské služby prvního československého ministra války.

13. 01. 2023

Před pětaosmdesáti lety, v roce 1938, Československo právě vstupovalo do jubilejního dvacátého roku své existence. Blížil se čas oslav státnosti, připomenutí zásluh a symbolického poděkování. V připravovaných manifestačních festivitách se pozornost zaměřila na legionáře v čele s vrcholnými osobnostmi odboje a založení republiky v roce 1918 – Masaryka, Beneše a Štefánika. Jaké ale zavládlo překvapení v Kanceláři československých legií (Kleg), jež měla na starosti evidenci legionářů, když se zjistilo, že jim v ní zcela schází jeden z trojice „otců zakladatelů“ a navíc jediný voják?

Když ani důkladné rešerše v evidenčních pomůckách Klegu či osobních spisech vojenské správy nezměnily nic na trapném zjištění, že Československo po dvě desetiletí oficiálně neevidovalo Milana Rastislava Štefánika jako svého vojáka, natož legionáře, rozběhlo se šetření, proč se tak stalo. Zanedbaly snad příslušné úřady své povinnosti?

Záhy se ukázalo, že na vině byla nepředpokládaná skutečnost – rodina tragicky zemřelého gen. M. R. Štefánika totiž nikdy nezažádala o tzv. legionářské potvrzení, které se vydávalo na základě splnění podmínek pro přiznání charakteru legionáře podle vládního nařízení č. 151/1920 Sbírky zákonů a nařízení. To byl důvod, proč nebyl zapsán v seznamech čs. zahraničních vojsk a proč kanceláři chyběla veškerá jeho osobní a služební data. Nikoho z tvůrců tzv. legionářské legislativy ani úředníků, kteří tuto agendu vykonávali, jednoduše nenapadlo, že by legionář či jeho pozůstalí příbuzní nevyužili nabízených výhod a že by se o potvrzení neucházeli.

Iniciativy k nápravě se v lednu 1938 chopil přednosta Evidenčního úřadu Klegu pplk. konc. Vojtěch Prášek, jenž oslovil Památník osvobození a požádal jej o zpracování Štefánikova průběhu vojenské služby za účelem vystavení legionářského potvrzení pro memoria. Dokument, který měl vzniknout, vnímal jako potřebné symbolické gesto nejen svého úřadu.

Ve své žádosti nastínil i jeho předpokládaný osud: „Protože rodina zesnulého nejeví o jeho legionářské potvrzení žádného zájmu, bude Vám toto po vyhotovení zasláno k uložení v museálním oddělení jeho památek a historických dokumentů.“ Pokud z Památníku osvobození čekal nadšené pochopení, musel být odpovědí došlou v druhé polovině dubna, po více než tříměsíčním čekání, zklamán: „O vojenské činnosti br. generála M. R. Štefánika je v našich archivech takové množství dokladů, že by to trvalo delší dobu, než bychom Vám pořídili od nich opisy. Valná část těchto dokumentů je ve francouzštině a mnohé, které chová archiv francouzského ministerstva v Paříži, máme sami jen v opisech. Zdá se nám, že k vydání legionářského průkazu ani není třeba žádané práce a že by Vám snad stačilo, kdybychom Vám buď vyplnili Váš evidenční list nebo kdybychom Vám zodpověděli dotazník, který byste nám mohli laskavě sestavit…“

Malou ochotu angažovat se v této záležitosti jen potvrzovalo závěrečné upozornění na velké množství literatury pojednávající o Štefánikovi. Vojtěch Prášek náznak pochopil, poradil si sám a do měsíce od obdržení vyhýbavé odpovědi zaslal Památníku osvobození koncept Štefánikova služebního výkazu s podrobnými daty o jeho vojenské službě ve francouzské armádě, včetně údajů o politické a propagační činnosti. Nyní požádal „jen“ o kontrolu a doplnění.

Nevíme, jak se do vyřizování spisu promítlo dramatické dění léta a podzimu roku 1938. Jisté je, že požadovaná korektura služebního výkazu došla Klegu až v listopadu 1938. Stát, armádu i společnost v té době zaměstnávaly zcela jiné a podstatně vážnější starosti. Žádné památeční legionářské potvrzení pro gen. Štefánika se dosud nepodařilo dohledat. Zdá se ostatně nepravděpodobné, aby je v politickém a společenském klimatu druhé republiky vůbec vystavili.

Zmíněná kurozní „kauza“, která nikdy neopustila stránky úředních spisů, – jakkoli marginální se jeví – odhalila pozoruhodnou mezeru v evidenci účastníků prvního čs. odboje a v tehdejší administrativní praxi spjaté s přiznáváním statusu legionáře. Vyjevila zároveň, jak specifické postavení zastával M. R. Štefánik ve vojenské hierarchii francouzské armády a čs. odbojového hnutí při plnění svých vojensko-diplomatických poslání.

 

Na základě dohledaných pramenů úřední provenience i literatury je zřejmé, že M. R. Štefánik vykonával vojenskou službu v letech 1914–1919 výhradně ve francouzské armádě. Do zbraně jej povolali v rámci mobilizace na základě francouzského státního občanství, jež získal před první světovou válkou. Není znám žádný oficiální písemný doklad o Štefánikově dodatečném formálním přijetí do svazku čs. armády, a to ani posmrtně. Ze striktně právního hlediska tak Štefánik nikdy nebyl příslušníkem čs. vojska de iure. Byl francouzským vojákem, jehož služební přidělení ve funkci zástupce vrchního velitele československé armády autorizovala Československá národní rada (ČSNR) jako budoucí vláda ČSR, jíž byl sám členem.

Z připojeného přehledu hodnostního postupu navíc vyplývá, že žádná z důstojnických šarží, kterých Štefánik dosáhl ve francouzské armádě, neměla povahu stálé, čili definitivní hodnosti (tj. à titre définitif). Během jeho vojenské služby mu byly přiznávány pouze hodnosti dočasné (tj. à titre temporaire), jejichž platnost se vztahovala pouze na dobu trvání války, a hodnosti titulární (tj. à titre mission), jež se vázaly výhradně na určité služební poslání. Nejvyšší dočasná hodnost, kterou měl M. R. Štefánik propůjčenu od února 1918 byla hodnost majora v záloze (Chef de battaillon de réserve à titre temporaire). Od června 1918 působil v hodnosti titulárního brigádního generála (Général de brigade au titre mission dans l`Armée tcheco slovaque).

Po tragické smrti při letecké havárii 4. května 1919 byl Štefánik pochován s generálskými poctami. Titulární hodnost brigádního generála mu logicky zůstala, neboť zemřel při plnění mise, pro jejíž výkon měl tuto hodnost dočasně propůjčenu. Jiné řešení přicházelo stěží v úvahu, byť explicitní potvrzení této verze v úředních pramenech nenajdeme. V oficiálním Osobním věstníku Ministerstva národní obrany se jeho jméno objevilo všehovšudy dvakrát, a to v okrajových souvislostech: poprvé v roce 1924 u příležitosti udělení odznaku polního pilota letce pro memoria a v roce 1947 při udělení Zborovské pamětní medaile in memoriam na památku 30. výročí bitvy. Oba výnosy užívají blíže nespecifikované hodnostní označení generál.

Je historickou ironií, že jméno této osobnosti neslo jedno z nevyšších vojenských vyznamenání České a Slovenské Federativní Republiky propůjčované v letech 1991 a 1992 – Řád Milana Rastislava Štefánika. Přitom formálně se stal příslušníkem Ozbrojených sil Slovenské republiky teprve v roce 2004, kdy jej tehdejší prezident jmenoval do nejvyšší generálské hodnosti in memoriam. České Ministerstvo obrany ani Armáda České republiky si s nevšedním Štefánikovým postavením zatím neporadily.

Tomáš Kykal

 

Chronologický přehled hodnostního postupu M. R. Štefánika s uvedením jeho propagačních a vojensko-diplomatických misí

  1. 8. 1914

Jako naturalizovaného francouzského občana jej v roce 1912 uznali schopným k vojenské službě a zařadili ke 102. pěšímu pluku v Chartres. Byl sice mobilizován, avšak službu nenastoupil kvůli léčbě ve vojenské nemocnici v Paříži.

 

  1. 1. 1915

Nastoupil činnou službu u 102. pěšího pluku v Chartres a byl přemístěn k 1. letecké skupině v Dijonu (ministerská depeše z 26. 1. 1915).

 

  1. 1. 1915

Hlásil příchod ve vojenské letecké škole v Chartres.

 

  1. 3. 1915

Povýšen na desátníka.

 

  1. 4. 1915

Dosáhl titulu desátníka–pilota.

 

  1. 4. 1915

Velitel vojenské letecké školy v Chartres navrhl povýšení desátníka (Caporal) Štefánika do důstojnické hodnosti poručíka (Sous-Lieutenant). V odůvodnění uvedl, že dotyčný „od začátku války organizoval slovanské elementy ve Francii pro národní obranu“.

 

  1. 5. 1915

Dočasně na dobu trvání války mu byla propůjčena hodnost poručíka (Sous-Lieutenant à titre temporaire et pour la durée de la guerre…).

 

  1. 5. 1915

V hodnosti poručíka–letce přidělen k 10. francouzské armádě.

 

  1. 7. 1915

Armádním rozkazem mu byla udělena pochvala a byl vyznamenán francouzským válečným křížem.

 

  1. 8. 1915

Nastoupil k francouzské letce MFS 99 přidělené srbské armádě. (Rozkaz velitele letecké služby u francouzského hlavního stanu z 31. 8. 1915).

 

  1. 9. 1915

Odplul do Srbska

 

  1. 11. 1915

Evakuován do Valony, odkud jej převezli přes Itálii do neuvillské nemocnice, kde podstoupil operaci.

 

únor 1916

Zvolen nejprve členem a poté jakožto zástupce Slováků místopředsedou Československé národní rady v Paříži (ČSNR).

 

  1. 3. 1916

Povýšen do hodnosti nadporučíka v záloze (dočasně na dobu trvání války) (Lieutenant de réserve à titre temporaire).

 

1.4. 1916

Vyslán na propagační cestu k italské armádě v záležitosti Jihoslovanů.

 

  1. 7. 1916

Francouzské ministerstvo války vydalo Štefánikovi služební rozkaz s pověřením vykonat misi do Petrohradu. V tomto dokumentu vystupuje v hodnosti nadporučíka v záloze (Lieutenant de réserve).

 

  1. 7. 1916

Vyslán na oficiální vojenskou misi do Ruska s úkolem provádění náboru čs. dobrovolníků pro čs. vojsko ve Francii.

 

  1. 10. 1916

Odjel do Rumunska, pověřen posláním vědeckým, leteckým a v záležitosti československých formací.

 

  1. 11. 1916

Vykonal nábor československých dobrovolníků z Rumunska pro Francii.

 

  1. 12. 1916

Z hodnosti nadporučíka přiděleného ministerstvu zahraničních věcí povýšen na kapitána v záloze (dočasně na dobu trvání války) (Capitaine de réserve à titre temporaire).

 

  1. 4. 1917

Vrátil se z náborové cesty v Rusku do Francie.

 

  1. 5. 1917

Francouzské ministerstvo války vydalo Štefánikovi služební rozkaz, jímž jej vyslalo na zvláštní misi do USA. V  dokumentu je označován titulární hodností dočasného majora letectva {Chef de Bataillon à titre temporaire (aéronautique)}

 

  1. 6. 1917

Odjel na propagační cestu do USA a k provádění náboru doborovolníků pro čs. armádu ve Francii.

 

  1. 1. 1918

Jmenován (v hodnosti majora z titulu mise – Commandant à titre mission) zástupcem vrchního velitele čs. vojska ve Francii (Rozkaz hlavního štábu, 3. odd. A čj. 278 BS/3 ze dne 5. 1. 1918).

 

  1. 2. 1918

Kapitán v záloze (dočasně jmenovaný na dobu trvání války) od 102. pěšího pluku (tč. pověřen misí) byl povýšen do hodnosti majora v záloze (Chef de battaillon de réserve à titre temporaire).

 

  1. 2. 1918

Odjel do Itálie k jednání s italskou vládou o povolení k provádění náboru mezi čs. zajatci pro čs. vojsko ve Francii.

 

  1. 2. 1918

Francouzský předseda vlády a ministr války vydal Štefánikovi pověřovací listinu, jež jej opravňovala v souladu s dekretem o zřízení autonomní čs. armády ve Francii a se svolením ČSNR vykonávat pravomoci zástupce velitele československé armády. Tento dokument uvádí hodnost titulárního podplukovníka, čili podplukovníka (na dobu trvání mise/poslání/pověření) (Lieutenant-Colonel à titre „Mission“)

 

  1. 3. 1918

Jako podplukovník z titulu mise pověřen novou misí do Itálie (Rozkaz hlavního štábu, slovanské oddělení, čj. 8028 SL/11 ze dne 31. března 1918).

 

(18. 6.) 20. 6. 1918

Jmenován do hodnosti titulárního brigádního generála, resp. brigádního generála z titulu mise v československé armádě (Général de brigade au titre mission dans l`Armée tcheco slovaque):

Překlad jmenovací listiny:

„Předseda vlády, ministr války sděluje panu podplukovníku Štefánikovi z česko slovenské armády, že je jmenován brigádním generálem z titulu mise v česko slovenské armádě na dobu trvání mise, kterou vykonává jako zástupce velitele česko slovenské armády a jako člen Národní rady.

Autoritu spojenou s touto hodností bude uplatňovat jen vůči česko slovenskému kontingentu, jakož i během různých misí, jež bude plnit v zahraničí ve službě česko slovenské věci.

Platnost tohoto jmenování vyprší, jakmile poslání pana Štefánika bude ukončeno.“

 

  1. 6. 1918

V dopise předsedy vlády a ministra války adresovaném ministru zahraničí se uvádí, že Štefánik byl jmenován brigádním generálem z titulu mise v autonomní čs. armádě, aby mu bylo umožněno s větší autoritou pokračovat v misi, kterou plní v Itálii v souvislosti s náborem československých vojáků. V textu se také zmiňuje Štefánikova skutečná hodnost kapitána.

 

  1. 8. 1918

Směrnice ministra války pro generála Janina obsahuje vymezení Štefánikovy funkce:

„Vrchní velitel česko-slovenské armády pan generál Janin je vyslán francouzskou vládou, se souhlasem Československé národní rady do Vladivostoku, aby převzal velení  nad silami patřícícmi této armádě a v současnosti operujícícmi na Sibiři na pomezí Ruska.

            Místopředseda Československé národní rady pan generál Štefánik bude provázet generála Janina a bude při něm vykonávat funkci zástupce generála vrchního velitele česko-slovenské armády.“

 

  1. 9. 1918

Jmenován ministrem války prozatímní československé vlády se sídlem v Paříži.

 

  1. 8. 1918

V rámci služebního poslání odjel přes USA do Ruska.

 

  1. 11. 1918

Náčelník Francouzské vojenské mise na Sibiři gen. Janin v telegramu žádá pro Štefánika jmenování do řádové hodnosti komandéra Řádu čestné legie. Podotýká, že dotyčný je sice generálem z titulu mise, ale přece jen je vyšším důstojníkem (majorem) francouzské armády, což mu umožňuje získat toto vyznamenání, resp. povýšení.

 

  1. 11. 1918

Přijel z Francie přes USA do Vladivostoku k jednání o podmínkách převozu sibiřské armády do vlasti.

 

  1. 11. 1918

Rozkaz československým vojskům č. 1 prezidenta T. G. Masaryka vyhlašuje generál-major Štefánik, ministr národní obrany. Zmíněná hodnost představuje v Rusku užívaný ekvivalent k jeho francouzské titulární hodnosti brigádního generála.

 

  1. 12. 1918

Telegramem francouzského ministra zahraničních věcí autorizován k přijetí úřadu čs. ministra války ve svém dosavadním postavení francouzského občana a vojáka na neomezené dovolené.

 

  1. 1. 1919

Odjel z Ruska zpět do Francie.

 

  1. 4. 1919

Odjel z Francie přes Itálii do Československé republiky.

 

  1. 5. 1919

Tragicky zahynul při pádu letadla u Vajnor na Slovensku.

 

  1. 5. 2004

Prezident Slovenské republiky Rudolf Schuster jmenoval M. R. Štefánika do nejvyšší hodnosti generála ozbrojených síl Slovenskej republiky in memoriam.

„Jmenování do hodnosti generála je oceněním jeho zásluh při organizování československých legií, za zásadní přínos při budování branné moci Československé republiky v letech jejího vzniku a za šíření dobrého jména Slovenska v diplomatické a vojenské oblasti ve světě.“

 

Zdroje:

Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv Praha:

  • Pozůstalost Štefánik
  • fond Památník Osvobození
  • fond Ministerstvo národní obrany – Kancelář československých legií, Kartotéky čs. legií
  • sbírka Legionářské osobní spisy
  • Sbírka kvalifikačních listin

 

Journal officiel de la République française. Lois et décrets.

Osobní věstník Ministerstva národní obrany

Maurice BOURDON. Se Štefánikem v Srbsku. Z deníku Maurice Bourdona, francouzského mechanika gen. Štefánika 1. kniž. vyd. Ota Resch, Pardubice 1928.

Frédéric GUELTON – Emmanuelle BRAUD – Michal KŠIŇAN. Generál Milan Rastislav Štefánik v archívnych dokumentoch Historickej služby francúzského ministerstva obrany. Vojenský historický ústav, Bratislava 2009.

Personnels de l’aéronautique militaire. STÉFANICK Milan 21-07-1880. Ministére des armées – Mémoire des hommes [online]

 

Aktuálně



Generál Petr Pavel byl zvolen prezidentem České republiky. Prohlédněte si fotogalerii z akcí VHÚ, kterých se nový prezident v minulosti zúčastnil.

Generál Petr Pavel byl zvolen prezidentem České republiky. Prohlédněte si fotogalerii z akcí VHÚ, kterých se nový prezident v minulosti zúčastnil.

28. 01. 2023
V sobotu 28. ledna 2023 zvítězil Petr Pavel ve volbě prezidenta České…
Restaurování lovecké kulovnice s vnitřním kolečkovým zámkem

Restaurování lovecké kulovnice s vnitřním kolečkovým zámkem

27. 01. 2023
Pro novou expozici Armádního muzea Žižkov Vojenského historického ústavu Praha byla v…
Před třiceti lety: konec společného státu znamenal počátek budování nových armád

Před třiceti lety: konec společného státu znamenal počátek budování nových armád

25. 01. 2023
V roce 1993 vznikly Armáda České republiky a Armáda Slovenskej republiky. Málokdo si…
V Armádním muzeu Žižkov se konal křest knihy reportérky CNN Prima NEWS o válce na Ukrajině

V Armádním muzeu Žižkov se konal křest knihy reportérky CNN Prima NEWS o válce na Ukrajině

23. 01. 2023
Reportérka CNN Prima NEWS Darja Stomatová a kameraman Ján Schürger zažili počátek…
Do třetice předměty s příběhem: pistole Otakara Jaroše, střecha z Hirošimy, měsíční kámen a přilba českého veterána

Do třetice předměty s příběhem: pistole Otakara Jaroše, střecha z Hirošimy, měsíční kámen a přilba českého veterána

23. 01. 2023
V následujícím materiálu naleznete čtyři „předměty s příběhem“, které pocházejí z období…