Kulomety ze zákopů Velké války, 2. část

Kulomety ze zákopů Velké války, 2. část

10. 07. 2015

Součástí výstavy V zákopech první světové války je i soubor několika kulometů z konce 19. a počátku 20. století, které reprezentují jednotlivé válečné státy. V tomto druhém článku vám představujeme anglický a německý kulomet.

 

První pokračování, ve kterém jsme vám představili rakousko-uherský těžký kulomet Schwarzlose M. 7/12 ráže 8 mm Mannlicher M. 93, a francouzský těžký kulomet St. Etienne Mle. 1907 T ráže 8 mm Lebel, naleznete ZDE.

 

Anglický těžký kulomet Maxim-Nordenfelt M 1895 ráže 7,62 mm Mosin

Američan Hiram Stevens Maxim (5. 2. 1840 – 24. 11. 1916), všestranný konstruktér a vynálezce, se nesmazatelně zapsal do historie svojí konstrukcí samočinné zbraně, jež využívala k pohonu mechanismu energie spalných plynů, vzniklých při výstřelu. Na přelomu let 1883/1884 zkonstruoval první prototyp vodou chlazeného kulometu, s nímž se mu podařilo dosáhnout nepřetržité střelby s kadencí 666 ran za minutu. Na konstrukci své zbraně získal v říjnu 1884 anglický patent číslo 13 113.

K financování dalších pokusů a výroby se spojil s Albertem Vickersem a v roce 1888 založil s továrníkem Thorstenem Nordenfeltem společnost The Maxim Nordenfelt Guns and Ammunition Co. Ltd. Firma nabízela a předváděla kulomety v řadě zemí: ve Španělsku, v Rusku, v Číně, v Německu, v Dánsku, v Brazílii či v Turecku. Její existenci ukončila v roce 1897 fúze s firmou Vickers, čímž vznikla nová společnost s názvem Vickers sons & Maxim Limited.

Množství zbraní dodaných před válkou z Anglie do Ruska nebylo velké. Předvádění a zkoušení Maximových kulometů v Rusku, probíhající od února 1895, vyústilo v objednání prvních 24 kulometů pro Oděsský vojenský okruh a dalších 174 kulometů objednala carská armáda v květnu 1896. Snaha o zajištění výzbroje z vlastních zdrojů vyústila v zakoupení licence a zahájení výroby kulometů v tulské zbrojovce v roce 1904.

V expozici V zákopech první světové války si mohou návštěvníci prohlédnout dnes již vzácný exemplář kulometu Maxim-Nordenfelt M 1895, pocházející z první dodávky, vyrobený firmou The Maxim Nordenfelt Guns and Ammunition Co. Ltd. v Londýně.

Těžký, vodou chlazený kulomet systému Maxim fungoval na principu uzamčeného závěru s krátkým zpětným pohybem hlavně a jeho závěr uzamykala soustava dvou pák, spojených v přední části se závěrem a v zadní s postranními táhly, uloženými v pouzdře závěru. K uzamčení závěru docházelo ve fázi, kdy se závorník nacházel v přední poloze a osy kloubů ležely v jedné přímce s osou hlavně. Při výstřelu se pohybovala hlaveň s uzamčeným závěrem směrem vzad až do fáze, kdy zadní část kloubu narazila na pevný nárazník, čímž došlo k jejímu vychýlení a „zlomení“ kloubových pák. V další fázi se odemčený závěr pohyboval stále vzad, ale hlaveň se zastavila.

K zásobování zbraně sloužil tkaný nábojový pás s kapacitou 250 nábojů, přiváděný do podavače z pravé strany. Pohyb podávací páky byl odvozen od pohybu hlavně a k vytahování nábojů z pásu sloužil přenašeč, vertikálně pohyblivý vůči závěru.

Zajímavě měl Maximův kulomet vyřešeno vyhazování vystřelených nábojnic. Při doběhu závěru do přední polohy držela vodítka přenašeče vystřelenou a vytaženou nábojnici v poloze, kdy mohla být zasunuta do výhozné trubice. Posunem přenašeče vzhůru došlo k uvolnění nábojnice a ve výhozné trubici ji pak držela drátová pružina. Z pouzdra zbraně vyhodila nábojnici až další zasouvaná vystřelená nábojnice. Na rozdíl od řady jiných automatických zbraní měl Maximův kulomet tažnou vratnou pružinu, uloženou na levé straně pouzdra závěru. K regulaci předpětí pružiny sloužil napínací šroub, umístěný na předním konci a opatřený kličkou.

Zcela charakteristickým rysem kulometu Maxim-Nordenfelt byl bronzový vodní chladič, později nahrazený lehčí a pevnější ocelí. Z bronzu měl rovněž vyroben kryt vratné pružiny, umístěný na levé straně pouzdra závěru, ale také rukojeti se spouští a podavač nábojových pásů. Na zadní části krytu vratného mechanismu se nachází firemní popis: MAXIM NORDENFELT/ MAXIM´S PATENT/ 1895/ GUNS AND AMMUNITION Co. Lt. Na víku pouzdra závěru je připevněna mosazná destička s nápisem: CARTRIDGE MAGAZINE RIFLE CORDITE.

 

Ráž: 7,62 mm Mosin

Celková délka: 1120 mm

Délka hlavně: 764 mm

Délka záměrné: 890 mm

Hmotnost: 26,27 kg

 

 

Německý těžký kulomet MG 08 (Maschinengewehr 08) ráže 7,92 mm Mauser

Cestu kulometů systému Maxim do výzbroje armády císařského Německa lze vysledovat až do roku 1889, kdy zkušební komise pro pušky (Gewehr- Prüfungskommission – GPK) vyzkoušela první dva exempláře v ráži 11 mm Mauser, zapůjčené firmou Maxim Nordenfelt. Zkoušky pokračovaly i v následujících letech. V roce 1891 uzavřela firma Maxim Nordenfeld Guns & Ammunitions Company Limited v Londýně smlouvu s berlínskou zbrojovkou Ludwig Loewe & Company smlouvu, jež umožňovala vyrábět v Německu kulomety systému Maxim. Jejich prvním odběratelem ale bylo německé námořnictvo. Druhým výrobcem, jenž zbraně zpočátku vyráběl především na export, se staly závody DWM (Deutsche Waffen- und Munitionsfabriken) v Berlíně, jež vyráběly modely 1894, ale také následně zavedený model MG 01.

V roce 1908 zavedla císařská armáda plošně nový model s označením 08, jenž se od předchozích odlišoval především ocelovým chladičem. Společně se zbraní byla do výzbroje samostatně zavedena lafeta (Schlitten 08) a ochranný štít (Schild 08), jež tvořily základní sestavu celé zbraně. Bezprostředně po oficiálním zavedení zahájila zbrojovka ve Špandavě (Königliche Gewehrfabrik Spandau) výrobu kulometů a v následujícím roce se jejich výroba rozběhla také v závodech DWM v Berlíně. Obě zbrojovky je vyráběly nepřetržitě až do uzavření příměří v listopadu 1918.

Kulomet fungoval na principu uzamčeného závěru s krátkým zpětným pohybem hlavně a předčasnému otevření závěru bránila soustava pák, tvořících spojnici mezi postranními táhly a závěrem. Střední osa obou pák ležela v tzv. „mrtvém bodě“, takže tlak plynů na dno nábojnice nemohl otevřít závěr. Teprve před koncem zpětného pohybu závěru s hlavní došlo k vychýlení zádní páky, a tím i k odemčení závěru. Pro kulomety systému Maxim byla rovněž charakteristická tažná vratná pružina, uložená na vnější levé straně pouzdra kulometu, chráněná tvarovaným krytem.

Zbraň střílela z uzamčeného závěru, takže v přestávkách mezi střelbou nedocházelo k vnitřnímu chlazení hlavně proudícím vzduchem. Hlaveň, uloženou v ocelovém chladiči, ochlazovaly čtyři litry vody, v zimních měsících se chladicí kapalina ředila až dvěma litry glicerinu, aby nedošlo v důsledku zmrznutí vody k roztržení chladiče.

Zásobování zbraně zajišťoval tkaný, později ocelový nábojový pás na 250 nábojů ráže 7,92 mm Mauser, vkládaný do podavače z pravé strany. Rozměrný čtyřnohý podstavec s charakteristickými radiálními bočnicemi umožňoval nastavení palebné výšky od 300 mm do 850 mm. Na zadní části korpusu podstavce se kromě náměrového a odměrového zařízení nacházely schránky pro uložení nářadí a náhradního závěru, ale také držák pro komorový vytěrák, sloužící k vyčištění nábojové komory. Obsluhu zbraně tvořili čtyři muži.

Na počátku války měla německá armáda k dispozici celkem 4 918 kulometů systému Maxim. Převážnou většinu tvořil zavedený vzor 08 (4 411 kusů), ze starších typů pak početně nejsilnější skupinu představovaly kulomety MG 01 (398 kusů) a MG 99 s pouhými 18 kusy.

Přesné vyčíslení celkové produkce do ukončení války v roce 1918 dostupné informace neumožňují. Podle výrobních čísel lze dovozovat, že závody DWM vyrobily více než 53 000 kusů a Spandau opustilo okolo 38 000 kulometů MG 08. S koncem světové války se jejich historie neuzavřela; v Německu tvořily páteřní zbraň Reichswehru, dostaly se do výzbroje řady dalších států. Z Německa nakoupila čs. vojenská správa v letech 1920–1921 celkem 950 kusů, jež sloužily ve výzbroji ještě na prahu 30. let.

Vystavený exemplář nese na víku pouzdra značení MG 08, D. W. M. Berlin, 1918 a výrobní číslo 1243, vyrobily jej tedy závody Deutsche Waffen- und Munitionsfabriken v posledním válečném roce.

 

Ráž: 7,92 mm Mauser

Celková délka: 1200 mm

Délka hlavně: 721 mm

Hmotnost zbraně: 22,50 kg

Hmotnost podstavce (se záložními součástkami): 37,50 kg

Teoretická kadence: 500–600 ran/min.

 

Jan Skramoušský

 

Aktuálně



Zahraniční studenty nadchly expozice Armádního muzea Žižkov

Zahraniční studenty nadchly expozice Armádního muzea Žižkov

27. 03. 2024
Jaké změny s sebou přináší války? Na tuto otázku hledali odpověď středoškoláci…
Velký útěk, kterého se zúčastnili i tři Čechoslováci, se uskutečnil před 80 lety

Velký útěk, kterého se zúčastnili i tři Čechoslováci, se uskutečnil před 80 lety

25. 03. 2024
Největší útěk z německých zajateckých táborů se uskutečnil před osmdesáti lety. V…
Březen 1945 – vznik třetího tankového praporu Čs. samostatné obrněné brigády

Březen 1945 – vznik třetího tankového praporu Čs. samostatné obrněné brigády

22. 03. 2024
Když na přelomu let 1942/1943 rozhodovaly naše vojenské autority v Londýně o dalším…
Němá barikáda – 7. vycházka z cyklu Místa bojů Pražského povstání

Němá barikáda – 7. vycházka z cyklu Místa bojů Pražského povstání

20. 03. 2024
Most Barikádníků zpopularizovala povídka Jana Drdy Němá barikáda. Přestože v ní spisovatel…
Poslední rozloučení s nejstarším čs. válečným veteránem Ervínem Hoidou

Poslední rozloučení s nejstarším čs. válečným veteránem Ervínem Hoidou

17. 03. 2024
V pátek 15. března 2024 se na hřbitově v Landicanu za účasti představitelů…